LADISLAV ŠALOUN - PORTÁL GALERIE

Obchod a Úroda - Ladislav Šaloun
Galerie moderního umění v HK
původně Záložní a úvěrový ústav

Vchod do Galerie moderního umění střeží dvě figury, mužská a ženská. Jejich autorem je sochař Ladislav Šaloun (1870 – 1946). Obvykle bývají vykládány jako Obchod a Úroda.

Co mají společného právě tyto charakteristiky s moderním uměním? Nic moc. Figury měly poetizovat původní náplň budovy, a tou bylo bankovnictví. Secesní budova bývalého Záložního a úvěrového ústavu oslaví v roce 2012 sté výročí.

Mužská figura vlevo má sice široká ramena, ale trochu zženštilý postoj, v rozevřeném šatě ukazuje levou nohu. Proto méně pozorní návštěvníci pokládají obě figury za ženské strážkyně, jakési sfingy.

Navíc dvě bohyně střeží příbuzný ústav, Kotěrovo muzeum. V případě bývalé záložny šlo sochaři o harmonii, která je založena na protikladech, dnes bychom použili třeba slovo tao. Péče o rozrůstající se finanční hotovost, ale i o umělecké sbírky, vyžaduje komplexní přístup založený na vlastnostech tradičně mužských (rozhodnost, odvaha, síla, cílevědomost) i obvykle přisuzovaných ženám (jemnost, představivost, dobrá paměť).

Nicméně jaké vlastnosti představují obě Šalounovy alegorie, kromě toho, že jde o muže a ženu? Mužská figura vlevo drží v ruce knihu a soustředěně do ní nahlíží, gesto její pravé ruky je netrpělivé, nabádá nás k pozastavení se a posečkání, než si příslušnou pasáž dočte.

Možná je gesto dirigentské, jako by se muži moc líbilo, co v knihách (nejspíš účetních) vidí a chtěl nám to pro dobrý příklad vysvětlit. Svraštělé čelo naznačuje soustředění. Představujete si takto boha Obchodu ? Ten by asi měl být mnohem akčnější. Obchod či průmysl byly považovány za alegorie moderní doby a objevují se na budovách postavených v této době často, Obchod vždycky mívá knihu. 

Ženská figura

Figura vpravo je z prvních desetiletí dvacátého století rovněž velmi dobře známá. Říká si Úroda a úrodně opravdu vypadá. V dřívějších dobách byla nazývána také Hojností nebo Pomonou. Má obnažené prsy a jejíma rukama protéká bohatství přírody, jak naznačují listy a plody, které drží.

Hojnost často oslavuje konec války, je základem blahobytu plynoucího z míru, spravedlnosti a dobré vlády. Vyskytuje se na veřejných budovách jako znamení slibu, či oslava přínosu dobrého hospodáře. Někdy drží ovoce v míse nebo roh hojnosti.

Pomonu, bohyni sadů, zahrad a ovocných stromů známe z Ovidiových proměn. Jejím nápadníkem byl bůh počasí a změny Vertumnus, jenž na sebe během námluv bral nejrůznější podoby. Právě s ním bývá nejčastěji zobrazována. Ale případ galerie ani záložny to není. Pro dobrou vládu je bůh počasí příliš vrtkavý symbol.

Římská oslava podzimní sklizně nesla jméno bohyně Pomony. Za Pomonu se ráda převlékala také královská milenka Madame de Pompadour v rokokových Versailles.

Přestože se sochám říká Obchod a Úroda, mohly by být také dvojicí Vědy a Přírody. Pokud by Ladislav Šaloun, který je rovněž tvůrcem pražského Husova pomníku, tušil, že dům bude uchovávat umělecké sbírky, patrně by vchod ozdobil figurami Apollóna a Múz, ačkoli výtvarnému umění žádná Múza přímo nepřísluší.

Možná by zvolil Kleó, múzu dějepisectví a matku Múz, Mnémosyné, zosobnění paměti.

Hradecký Deník 

Socha Úrody před galerií

Bývalou Záložnu střeží Obchod ...

ATLANTI - GALERIE

František Fabiánek - Atlanti

Střechu budovy Galerie moderního umění na Velkém náměstí nesou tří svalnaté mužské figury. Říká se jim atlanti a každý je trochu jiný. Dva krajní mají u nohou psa, který znamená věrnost a oddanost. Prostřední figura na nároží obdržela do vínku včelín, symbolicky píli a pracovitost. Tyto detaily bohužel ze země příliš neoceníte. Jednoho z krajních svalovců si však můžete prohlédnout z terasy galerie.

Autorem pevně modelovaných atlantů je sochař František Fabiánek, který pocházel z Boskovic v okrese Blansko a převážně působil na Brněnsku a Svitavsku. Žil v letech 1884 – 1967. Po vyučení kameníkem v rodných Boskovicích absolvoval kamenosochařskou školu v Hořicích a stal se žákem profesora J. V. Myslbeka na Akademii výtvarných umění v Praze. Byl o čtyři roky mladší než Jan Štursa, ale stejně jako Štursa mezi střední a vysokou školou pobýval v sochařských dílnách v Berlíně, patrně aby si vydělal na studium. V roce 1910 soukromě navštěvoval ateliér Augusta Rodina, největšího francouzského sochaře. Navštívil také Itálii a v roce 1928 byl v severní Africe.

V Hradci Králové pobýval v době před první světovou válkou v letech 1911 až 1914. Tehdy tu kromě atlantů na bývalé záložně zrealizoval portál činžovního domu v Šafaříkově ulici a karyatidy na domě stavitele Novotného naproti hradecké filozofické fakultě. V roce 1911 a 1913 představil své dílo na dvou výstavách v Hradci Králové. Vlastnil lomy v Boskovicích a roku 1924 se bez úspěchu přihlásil do soutěže na jezdeckou figuru Jana Žižky, z níž žádná vítězná socha nevyšla.

Atlant je architektonický prvek, mužská figura ve funkci sloupu nebo pilastru, drží střechy nebo patra domu. Jeho ženskou podobou je karyatida. Pravzorem byl títán Atlas, tedy ten, kdo se odvažuje, či trpí. Jako trest za vzpouru proti bohům musel Atlas držet na ramenou nebeskou klenbu. Figura vyjadřuje velikou tíhu neseného břemena, přemáhání, utrpení a bolest. Je symbolem síly nebo stoické odolnosti. Velice často je zobrazován klečící na jednom koleně, zatímco zády a rameny podpírá obrovský kulatý globus.

Hradecké noviny Svalnatí atlanti podepírají ...

ORLI - KNIHOVNA

Orel je symbol vlády, božské i lidské. Podobá se bohům, dokáže se vznést ze všech bytostí nejvýše, proměňoval se v něj vládce řeckých bohů Zeus. Orel je archetypem bystré dravosti, síly a vytrvalosti. Je heraldickým znakem vládců – císařů, králů, knížat, zkrátka šlechty. Orel je zobrazován tradičně dvouhlavý, jednohlavá bývá orlice. Z hlediska odvahy, bojovnosti, vzbuzení úcty, či dokonce určitého nebezpečí, rozdíl v rodu dravce patrně neznamená zásadní změnu.

Protože orla slunce nespálí, ale posílí, zdobil často kazatelny jako metafora duší putujících ke Kristu. Orel je symbolem kontemplace, duchovního zření a vzletnosti. Jan Evangelista byl zobrazován s orlem nebo jako orel. Orel bělohlavý je symbolem Spojených států amerických. Možná trochu zaskočí tak bojovný duch na knihovně, ale budova na rohu Tomkovy a Klicperovy ulice nebyla vždy zasvěcena knihám. Původně byla projektována jako Záložní a úvěrový ústav. Novobarokní přestavbu provedla v letech 1904 – 1905 firma Nekvasil. Knihovnou je budova až od roku 1939. Přesto odvaha spojená s věděním patří k největším silám civilizace a kultury a ta právě může být personifikována existencí knihovny.

Záložní a úvěrový ústav byl první bankou v Hradci Králové, založenou už v šedesátých letech 19. století. Sídlila zde také Průmyslová banka, berní úřad a berní správa. Kromě orla na fasádě najdeme také včelu jako symbol píle. Sochařské a štukatérské práce provedli profesor Pekárek z Jaroměře a František Čermák z Hradce Králové.

Dravec u vstupu s rozpětím křídel přes dva metry nutně vzbuzuje respekt a obdiv. Ve výšinách se pohybuje jako doma a to mu lidé odjakživa závidí. Krále oblaků snad ani nelze vidět jinak než jako hrdého vítěze nad přitažlivostí zemskou. Patrně i proto mu byla přisuzována nesmrtelnost.

V Čechách byla orlice tradičním znakem Přemyslovců a tedy i Českých zemí. Až později byla nahrazena lvem. Orel i orlice zosobňují moc, vítězství a vládu, symbolizují rozhled, ochranu. Poukazují na suverenitu státu. Dvouhlavý císařský orel byl pro Čechy v 19. století symbolem vlády Habsburků a s ní spojené nesvobody.

Vstup s orly kopíruje portál Thunovského paláce v Nerudově ulici v Praze. Pražský barokní palác nechal postavit Norbert Vincenc Kolowrat-Libštejnský podle plánů Jana Santiniho-Aichla. Palác zdědili Thunové, jejichž jméno dodnes nese; sídlí v něm italské velvyslanectví.

Impozantnímu průčelí dominují dva heraldičtí orlové Kolovratů z dílny nejslavnějšího barokního sochaře v Čechách, Matyáše Bernarda Brauna. Heslo rodu Kolovratů zní: Věrně a stále. Monumentální dravci plní roli tradičních atlantů jak v Hradci na knihovně, tak na pražském paláci. Dodávají budovám výrazně expresivní dramatický vzhled a mají u vcházejících budit respekt, úctu, vážnost.

Proto si je zadavatelé v obou případech objednali. Kdo chce dovnitř, nesmí se bát. Ale jak napsal Shakespeare: Vědění jsou perutě, jimiž se vznášíme do oblak. Kdo ví, jestli nová knihovna bude mít také sochy u vchodu?

Článek vyšel v úterý 16.ledna 2012 v Hradeckém Deníku. Orlí perutě ...

Italské velvyslanectví, Nerudova ulice v Praze

Orlice M.B.Brauna, Nerudova ulice, Praha

Knihovna, Hradec Králové

JAN NEPOMUCKÝ - Zieglerova ulice

V Zieglerově ulici v centru Hradce na průčelí městské hudební síně je v patře umístěna socha Jana Nepomuckého. Jde o nejčastěji sochaného světce v Čechách. Poznáme ho podle pěti hvězd, které zdobí jeho svatozář. A proč je zrovna na hudební síni ? Protože stavba byla postavena původně jako kostel zasvěcený právě tomuto mučedníkovi. Nepomucký byl při velké barokní slavnosti svatořečen v roce 1729, deset let po exhumaci těla, při níž byl objeven zachovalý domnělý jazyk. Dnes už víme, že šlo o tkáň mozku.

Ale kostel byl postaven ještě o něco dříve, v roce 1709 – 21 stavitelem Vojtěchem Schneiderem na půdorysu centrálního kříže, s eliptickou kupolí nad středem. Patřil k bývalému biskupskému semináři a na počátku dvacátého století přibyly pozoruhodně dekorativní malby mnichů z Beuronu. V nedalekém kostele Nanebevzetí Panny Marie můžete vidět ze zdejšího hlavního oltáře slavný obraz Jana Nepomuckého od Petra Brandla. V hudební síni jsou na místě oltáře varhany. Jde o největší hradecký nástroj se třemi manuály, čtyři a čtyřiceti rejstříky, tři tisíce tři sta píšťalami a pojízdným hracím stolem.

Ale zpět k soše Johana z Pomuku. Tento notář, právník ve funkci generálního vikáře, tedy zástupce arcibiskupa studoval v Padově. Dostalo se mu skvělého vzdělání a odpovídajícího postavení, ale zabit byl při sporu mezi arcibiskupem Janem z Jenštejna a králem Václavem IV. Mrtvý byl vhozen do řeky Vltavy, nad níž se objevilo pět hvězd. Václav IV. byl pro svou krutost nazýván pražský Nero. Podle legendy žárlil na svou manželku, královnu Žofii, jejíž tajemství zpovědník Jan z Pomuku nikdy neprozradil. O legendu se zasloužil Václav Hájek z Libočan i Bohuslav Balbín. Spis s důkazy o mučednictví a zázracích, který byl odeslán do Vatikánu, aby urychlil svatořečení, měl 2887 stran.

V Hradci je více světcových soch, které můžeme porovnat : V kopečku, na Mariánském sloupu, na kašně na Malém náměstí. Tato pochází z roku 1776 a jejím autorem je patrně sochař Karel Antonín Devoty (1738-1817). Nápis v kartuši pod sochou umožňuje přesné datování prostřednictvím zvětšených písmen. DIVO IOANNI NEPOMUCENO CLERI PIETAS EREXIT znamená Svatému Janu Nepomuckému duchovenstva zbožnost vztyčila. Větší písmena DIV IIMVC CLIIXI jsou římské číslice, která dávají dohromady datum 1776. Světec drží krucifix, jako symbol utrpení Ježíše Krista, oblečen je jako bohatý církevní úředník, kterým za svého života byl.

 

JAN NEPOMUCKÝ č.p.163

Jan Nepomucký V Kopečku

Fasádu domu čp. 163 V Kopečku zdobí socha Jana Nepomuckého na soklu s vyrytým, původně asi zlaceným nápisem. I když dům patřil v 18.století krátce jezuitům, socha byla patrně objednána až roku 1774, kdy byl majitelem domu Jan Josef Kriesbach neboli Griesbach. O tom svědčí nápis na podstavci ve znění : Svatému Janu, pověsti strážci, vystavěna a zasvěcena Janem Josefem Grisbachem dne 18. května 1774. Ještě týž nedělní den byla socha Jana Nepomuckého kanovníkem Václavem Bauerem de Hohenburg v odpoledních hodinách posvěcena. Nápis skrývá chronogram – tajenku s datací. Některé znaky jsou zvětšeny, takže dohromady dávají z latinských písmen složený letopočet 1774. Okolo roku 1770 se klasicistně upravovalo propojení dvou domů, gotického a renesančního. Dnes je spojený dům spíše neobarokní, po přestavbě v letech 1911 – 12.

Dnešní náměstíčko V Kopečku, původně Plátenický ryneček díky soše získalo dlouho užívané jméno Svatojánské nebo Jánské náměstí. Za autora figury světce bývá považován jeden z členů sochařské, původně italské rodiny Devotyů, která pracovala ve východních Čechách v době pozdně barokní a klasicistní, Karel Antonín Devoty (1738-1817). Devoty se v Hradci Králové usadil v šedesátých letech 18.století po pobytu a sochařských zkušenostech z Říma a Vatikánu.

Podoba Jana Nepomuckého z Kopečku můžeme porovnat s o několik desítek let starší sochou z mariánského sloupu. Jejich odění je podobné, ale zatímco nahoře na náměstí světec poklidně shlíží k zemi, varianta dole V Kopečku obrací svou tvář v nebi. Možná jde o žalující gesto, možná o akt přísahy. Tento světec je plný emocí, když pozvedá kříž a druhou ruku přikládá k srdci. Zatímco úkolem Jana Nepomuckého na mariánském sloupu je víru předávat, mladší Nepomucký víru vyjevuje, dokládá, přísahá na ni. Tak jako všechny sochy Jana Nepomuckého, i tento musí mít na svatozáři pět zlatých hvězd, které rozsvítily nebe nad Vltavou, když bylo nalezeno jeho mrtvé tělo.

Jan Nepomucký je nejoblíbenější barokní světec. Jeho život je doložen ve 14.století. Byl to bohatý právník a kanovník zabitý v politické nebo možná etické kauze s přímým přičiněním tehdejšího krále Václava IV. Mučedník, který zachoval svěřené zpovědní tajemství, byl svatořečen roku 1729 na základě zázraku – zachované tkáně v jeho lebce. Patrně měl nahradit v srdci českého lidu jiného svatého Jana, Mistra Husa.

Odkaz na Deník Jan Nepomucký 

SVATOJÁNSKÉ ORATORIUM

Jan Nepomucký podpírán anděly, kopie

Jan Nepomucký podpírán anděly 

S tímto světcem se v Hradci Králové setkáváme velmi často. Kromě kašny je zobrazen na mariánském sloupu, na domě č. 163 V Kopečku i na fasádě kostela, který mu byl zasvěcen v Zieglerově ulici. Jediná figura mu může konkurovat a tou je Jan Hus. Však také se mnozí domnívají, že popularita Johánka z Pomuku, téměř současníka Husova, byla uměle podpořena v době baroku především jezuity, aby potlačila Husův kult inspirující ke vzpouře.

Uprostřed Malého náměstí je kašna s neobvyklým zpodobením Jana Nepomuckého. Běžně ho poznáme podle pěti hvězd, které se zjevily na obloze, když bylo z Vltavy vyloveno jeho tělo. Má je usazeny na svatozáři, leč tato socha o svatozář v průběhu času přišla. Nepomuk byl významným právníkem a zpovědníkem královny. Dotrpěl svůj pozemský život předčasně vzhledem k tomu, že některá z jeho funkcí zkřížila plány králi Václavu IV. Lucemburskému. S Janovým příběhem jsou spjaty i zázraky. Nejdůležitějším je tkáň nalezená po několika stech letech neporušená v jeho lebce. Dlouho byla pokládána za jazyk – tedy ten orgán, kterým Johan z Pomuku zpovědní tajemství nezradil.

Socha je výjimečná námětem i autorstvím. Je pokládána za práci z dílny barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna, který působil ve východních Čechách poměrně často, nejnápadněji v nedalekém Kuksu. Braun žil v letech 1684 až 1738. Kašna se sochou by měla pocházet z roku 1718, kdy ji objednal rychtář Jan Fridrich. Původně stála na podstavci u dominikánského kláštera nedaleko Pražské brány. Na dnešní místo byla přenesena až roku 1772. V té době byl díky budování pevnosti klášter zbořen. Kašna byla k sousoší připojena až dodatečně. Voda do ní byla přiváděna z věže Kropáčka. Dříve v těchto místech stávala roubená studna.

Kašna byla na přelomu milénia rekonstruována, originál sochy (se svatozáří a s hvězdami) je uložen v královéhradeckému muzeu. Na Malém náměstí ji zastupuje kopie vytvořená hradeckým sochařem a kameníkem Václavem Škodou z roku 1930. Má to své důvody. Barokní sochy jsou obvykle vytvořeny z pískovce, jehož poločas rozpadu se ve středoevropském podnebí odhaduje průměrně na 300 let (v případě špatných podmínek je ale i mnohem kratší) a ty už od dob baroka uplynuly. Kašna byla odhalena 18.prosince 2001, včetně znovuzavedení vodního režimu, takže v této podobě stojí na Malém náměstí téměř přesně deset let. Jan Nepomucký patří mezi ochránce české země - zemské patrony zvláště při přírodních pohromách a povodních.

Kamenné sousoší sv.Jana Nepomuckého na modlitbách podpíraného velkými anděly, tzv. Svatojánské oratorium, je ikonograficky velmi vzácné. Sochařské dílo je umístěno na vysokém třídílném podstavci zdobeném volutami, barokními římsami a kartušemi se zlacenými latinskými nápisy. Podobný výjev téhož světce s anděly, mladší, ale rovněž z Braunovy dílny, lze vidět také ve Smiřicích. Jedna kopie stála v Praze na Václavském náměstí, další ve Dvoře Králové a Stěžerách. Možná jde o apoteózu Jana Nepomuckého. Apoteóza znamená zbožštění, přijetí či vyzdvižení na nebesa mezi bohy. To by byl posmrtný výjev. Podle legendy jde spíše o okamžik, kdy Nepomuk umdlévá. Právě prožil zážitek vnitřní vize s ukřižovaným Kristem a byl názorně seznámen se svou blížící se mučednickou smrtí. V okamžiku, kdy mu podklesla pod tímto údělem kolena, přilétají zesláblého Jana z nebes utěšit andělé. Tento motiv byl nalezen ve spisech hradeckého rodáka, jezuity Bohuslava Balbína. Vrcholem sousoší jsou andělská křídla, která zastřešují figury, chrání je. Kompozici roku 1707 s tehdy ještě nekanonizovaným Janem z Nepomuku navrhl mnichovský malíř Johan Kaspar Sing pro univerzitní tezi doktora pražské univerzity Pavla Vodičky z Plzně. Vychází z typu středověké andělské piety. Jde o psychologicky i emocionálně působivou scénu, kdy se z pravidelné modlitby u klekátka stává andělský útěšný duchovní servis.

Socha je datována rokem 1718 zlatým písmem na podstavci a uvedeno je zde i její přenesení roku 1772. Ne ovšem ledajak – prostřednictvím pěti chronogramů. Chronogram je nápis, kde všechna písmena, která mohou být římskými číslicemi, dávají dohromady datum, o němž se nápis zmiňuje. Žádné písmeno nesmí být vynecháno. Příslušná písmena jsou graficky zvýrazněna. Například, když se v kartuši píše : HONORANDO SANCTO IOANNI NEPOMVCENO EREXIT, což znamená Ctihodnému svatému Janu Nepomuckému vztyčil, vyhledáme písmena : D CII MVC XI, které dávají správně seřazeny letopočet MDCCXVIII = 1718. Písmeno U tehdy splývalo s V. Nápis dole letopočet opakuje : SINGULARIS EIUSDEM CULTOR obzvláštní téhož ctitel, tedy IVLI IVDM CVL = 1718. Další dva nápisy se týkají stejného data : S(ANCTE) IOANNES NEPOMUCENE EXOPTATE PATRONE INTERCEDE PRO NOBIS - Svatý Jane Nepomucký, vytoužený ochránce, zaruč se za nás. I MVC X ICD I = 1718. DÍVE TUÓS SOLITÓ DEFÉNDE FAVÓRE CLIÉNTES - Svatý, své obvyklou braň přízní chráněnce - DIV V LI DD V CLI = 1718. Poslední text označuje datum transferu : DEVOTO CERTAMINE E SUBURBIO HUC TRANSLATA - Oddaným úsilím z předměstí sem přenesena - DV CMI VVI VC L = 1772.

Jen pro úplnost je třeba dodat, že námět oratoria (hudební skladby na náboženský příběh) není jen výtvarný, uplatnil se i v hudbě. ORATORIO DI SAN GIOVANNI NEPOMUCENO, složil italský barokní skladatel žijící na císařském dvoře ve Vídni, Antonio Caldara na objednávku hraběte F. A. Harracha. Skladba měla premiéru v Salzburgu roku 1726. Tedy tři roky před Nepomukovým svatořečením. V českých zemích se hrála poprvé v roce 2006.

 Jan Nepomucký, originál, Muzeum HK 

Hradecké noviny Tajenky na sousoší ...