 |
Soutok Labe s Orlicí - Jiráskovy sady Josef Škoda (1901 – 1949) |
Na sousoší dvou řek začal pracoval Josef Škoda už při svém krátkém školení v Gutfreundově ateliéru na uměleckoprůmyslové škole v roce 1926. Pak svou vizi šest let hýčkal a vylepšoval. Realizovat ji doporučil městu Kruh přátel umění 14. května 1934. Cena byla dopředu známa, pouhých 40.000 Kč. Město mělo na účtu úroky z peněz uložených na stavbu železničního ředitelství, šlo o víc jak 90.000 korun. Dne 18. května se zástupci města, Kruhu i sochař dohodli na osazení plastiky v půli července. Josef Škoda tak na práci dostal osm týdnů, přestože požadoval deset, ale souhlasil. Navíc nesměl překročit částku 40 tisíc a to ani díky dani z obratu. Jednalo se i o umístění, jednou z variant bylo osazení hned u vchodu Jiráskových sadů. Ale mezi rozáriem a skutečným soutokem vypadalo Labe s Orlicí přirozeně lépe.
Kruh přátel umění svůj důvod, proč postavit Soutok, formuloval přesně takto - jsme přesvědčeni, že uměleckým tímto dílem, majícím pro město trvalou zajímavost místní, obohatí se město Hradec Králové novou sochařskou prací, která vzbuzovati bude nesporně zájem všech cizinců a zesílí ohlas o kulturní snaze a podpoře umění městem Hradec Králové, nehledě k podpoře snaživého umělce, svého rodáka a žáka Štursova ... Můžeme ubezpečiti, že jí bude soudná veřejnost za to vděčna. Město, patrně prof. Karel Mlynář usoudil, že Sousoší Labe s Orlicí, značné umělecké hodnoty, přispěje tak jako Štursův Vítěz k uměleckým pozoruhodnostem města Hradce Králové. Jenže hned po osazení v růžovém oddělení Jiráskových sadů se zvedly bouře.
Dokud byl model vystaven v muzeu, nikdo nevznesl proti jeho umístění do veřejného prostoru žádné námitky. Ale jen co byl v srpnu 1934 osazen, začaly se množit články skloňující slovo mravnost ve všech pádech. Důvod byl prostý. Zatímco uvnitř muzea byl akt sochařskou alegorií, v parku se pro řadu obyvatel stal obrazem nahého člověka, nevhodnou podívanou nejen pro děti. Navíc se obě těla na nizoučkém soklu rozvalovala v trávě. Prostě pohoršení ! Články, které Škodovu vizi obhajovaly, zásadně zdůrazňovaly slova ALEGORICKÝ a SYMBOLICKÝ. Z druhé strany málem padala i slova jako PORNOGRAFIE.
Ano, bylo to velmi odvážné sousoší a právě tato odvaha mu dodnes dodává na živosti. Pravdaže je v ní přimíšeno trochu toho koření pikanterie, ale je v něm i velká dávka otevřenosti, kterou spolu s odvahou čerpal Škoda především z díla svého prvního učitele Jana Štursy. I jeho druhý učitel Otto Gutfreund byl přesvědčen, že sousoší patří do trávy, nikoli na sokl.
Sochy řek jsou už od antiky vždy vyjádřeny nahou lidskou postavou. Například na římských fontánách je Nil nebo Tiber vždy muž a před Versailles odpočívá ženský akt v roli řeky Marny. Nil z vatikánských muzeí je zobrazen jako kolos se šestnácti dětmi - přítoky. Protože Labe a Orlice jsou u Hradce toky již nemalé šíře, jejich splynutí nutně vyžadovalo dvě dospělé figury odlišného pohlaví. Je jasné, že řada přírodních a biologických procesů může v převedení do jazyka alegorie, to jest do řeči nahých lidských těl, působit pěkně dráždivě. Proto se také tento kód plný odkazů a narážek tak dlouho udržel. V době po Štursovi už poněkud ztrácel na významu, sochařská díla vzdávala hold každodennímu životu a vyjadřovala se přímo, bez jinotajů. Pocta přírodě však přece jen nějakou poezii vyžadovala.
Gesto ruky Labe bylo nepochybně vyjádřením něhy a respektu, v tomto smyslu byl Škoda gentleman a prakticky feminista. To, že dnes působí spíše odmítavě znamená, že i jazyk gest se mění s dobou. Velmi dlouhé a štíhlé figury nepřevzal Škoda ani od Štursy ani od Gutfreuda, jsou jeho původní myšlenkou dlouhé cesty vod až k Hradci. Tématem sousoší bylo nepochybně vzájemné partnerské odevzdání. Stejně nepochybně jsou napjaté prsty nohou výrazem vzrušení. Možná sochaře ovlivnila zřejmá poezie místa. A možná je to místo tak kouzelné, protože tam stojí Škodův Soutok.
Článek původně vyšel v Hradeckém deníku ve zkrácené verzi - viz odkaz
Žádné komentáře:
Okomentovat