KAREL HYLIŠ - POSTAVA S KRYSTALY

Postava s krystaly

V areálu středních škol mezi ulicemi Brněnskou a 17.listopadu stojí od konce osmdesátých let plastika Karla a Petra Hylišových. Oba sochaři, otec a syn, pocházeli z Vysočiny, žili v Havlíčkově Brodě. V hradeckých galeriích pravidelně vystavovali a Petr Hyliš zde v 80.letech externě vyučoval na pedagogické fakultě. Karel Hyliš získal řadu ocenění, čestných uznání a titul Zasloužilý pracovník kultury. Dnes je velmi obtížné normalizační plastiku spravedlivě ocenit. Jde o velmi rozpačité dědictví, které na veřejných prostranstvích působí většinou dost uměle a nesouvisle.

V dobových katalozích umělců se o jejich východiscích bohužel mnoho nedovíme. V krizi bylo nejen sochařství, ale i způsob psaní o něm. Z výrazů : zvláštní sdružování hmoty, morfologie tvorby, neklidný dialog a hledání, oslyšená tvorba čiší nejistota. Což přesně ukazuje v jakém vzduchoprázdnu tyto realizace vznikaly. Navíc se dočteme o odvaze experimentovat, kterou vůbec z díla ani z doby nepochopíme.

Ani název této konkrétní realizace není jistý. Totožný tvar nacházíme pod jmény Vesmírný plavec, 1985 – 1986 tepaná měď, případně i Rozvoj vědy a techniky, 1988, měděný plech. Možná se liší v detailu, vždy jde o stylizovanou ženskou figuru s rukou vztaženou vzhůru, v níž drží drátěnou krychlovou strukturu. Měla by působit jako letící. V Hradci Králové je usazena na kamenném sloupu se svislými drážkami, který jí dodává výšku, ale formálně k ní moc nesedí. Na sloupu obvykle stojí Panna Maria, přímluvkyně na nebesích. Usazením do výšky se alegoricky uctívají nejvyšší hodnoty – Nezávislost, Svoboda. Případně ti co vidí daleko jako Kryštof Kolumbus mají své místo na sloupu. V normalizačním jazyce si věda a průzkumníci vesmíru jistě také zasloužili vyvýšené místo. Jenže jak symbolicky zachytit něco tak neurčitého jako je rozvoj ? Dívka se hodí ke všemu, natahuje se do dálky, jakoby chtěla na cosi dosáhnout. Je to až příliš banální, schematické a klišé vyjádření. 

Realizace tohoto názvu se jistě dobře na nově vznikající sídliště u komisí prosazovala, navíc nebyla tvarově ani koncepčně nijak kontroverzní, nová nebo odvážná. Kromě Hradce Králové byl Rozvoj osazen také před obchodním střediskem v Třebíči. V osmdesátých letech mělo téma odůvodnění před ředitelstvím Mlékárny, dnes mezi školami můžeme plavkyni posuzovat v kategorizaci Pavla Karouse z webu Vetřelci a Volavky. Jeho dlouhodobá aktivita zabývající se normalizační plastikou má právě v této době grandiózní prezentaci v pražském Doxu. Karous z pozice současného umělce a nadšence pro 70. a 80.léta zařadil jednotlivé typy velmi vtipně jako Volavky, Mamutí kosti, Vetřelce, Trifidy a schoulené ženské postavy pochopil jako : Ztratila klíče. A právě do této kategorie by mohla postava s krystalem jako extrémní případ patřit. Možná jí právě někdo hází klíče z balkónu. Další možností, jak vstoupit do prostoru staršího sochařství je Spící město Dominika Langa na letoším Benátském bienále, kdy rekonstruoval a zaktualizoval ateliér svého otce sochaře Jiřího Langa.

Hradecké noviny Normalizační plastiku je dnes těžké ocenit