MAPA HRADCE - MALÉ NÁMĚSTÍ

Pokud procházíte Malým náměstím, jistě jste si všimli, že od úprav v roce 2007 si zde můžete prohlédnout historickou mapu města. Elegantní hvězdicovité orámování, typické pro barokní pevnosti, už na současné mapě Hradce nenajdete. Bronzová „ropná skvrna“, jak jí někteří přezdívají, leží vzdušnou čarou zhruba dvě stě metrů od pomníku muže, který se o zboření hradeb zasloužil, Ladislava Jana Pospíšila.

Mapa pochází z dílny partnerské sochařské dvojice Jana Pospíšila a Vlasty Samohrdové, kteří jsou také autory vizuální podoby slunečních hodin na témže náměstí. Záměrem autorů bylo zobrazit Hradec jako historické město a dodat prostoru smysluplný dekorativní prvek. Připomenout minulost, která nebyla jen jezuitská, ale i vojenská. Vybrali kapitolu moderních dějin, kdy ještě stála josefská pevnost vybudovaná v letech 1766 – 1789. Pevnost o rozloze tři sta dvacet hektarů byla pro město charakteristická až do konce 19.století, kdy si touha Hradečanů po modernizaci života vynutila její zbourání.

Reliéf je vymodelován podle kombinace dvou map. Pro vzhled vnitřního města zvolili autoři císařský povinný otisk stabilního katastru z roku 1840. Situaci trochu komplikovalo, že hradby nebývaly zakresleny do starších map, byly vojenským tajemstvím. Vnitřní opevnění je zobrazeno podle situačního plánu z roku 1890, jde o poslední stav před zbouráním.

Osm bastionů postavených za Josefa II. podle systému francouzského barokního specialisty na vojenskou architekturu, Markýze de Vaubana, rámuje staré město do osmicípé hvězdice, která je v současných dispozicích Hradce ještě mírně patrná. Hradec býval vodní pevnost, ale drahé osm až deset metrů vysoké hradby za šest a půl miliónu zlatých nikdy svoji funkčnost doopravdy nepředvedly. Válce o bavorské dědictví z roku 1778 se přezdívalo bramborová válka nebo švestkový povyk. Během válečného roku 1866 už bylo opevnění díky vývoji vojenské bojové techniky zastaralé. I když město Prusové nedobyli, zdecimovala obyvatelstvo cholera. Přesto si vojsko oceňovalo své pozemky tak vysoko, že až do doby L.J.Pospíšila je nebylo reálné vykoupit.

Mapa na Malém náměstí je největší realizací v ploše, která se odlévala v umělecké slévárně bronzu v Dolní Kalné. Navíc má tato mapa ještě jedno unikum : je vytvořena žebrováním na rubové straně tak, aby snesla zátěž běžného provozu náměstí. Po bronzu lze tedy chodit a zvládne i přejezd automobilu. Což jiné srovnatelné mapy historických měst nedokáží.

Za poskytnutí fotodokumentace děkuji Vlastě Samohrdové a Janu Pospíšilovi. Odkaz na Deník Mapě Hradce Králové

FRANTIŠEK ŠTOREK VĚKOŠE

Realizace Františka Štorka před Slávií ve Věkoších

František Štorek – Abstraktní skulptura ve Věkoších

Před samoobsluhou ve Věkoších je na sloupovitém podstavci umístěn neurčitý tvar, který Encyklopedie Hradce Králové popisuje jako Abstraktní skulpturu. Podle klasifikace Pavla Karouse, specialisty na problematiku normalizační plastiky, patří tato socha typově mezi mamutí kosti, případně vetřelce. Karous je absolvent VŠUP, proto asi nikoho nepřekvapí, že k otázkám tohoto období přistupuje zcela jinak než tradiční historie umění. Ta si totiž svůj přístup k tvorbě zmíněného dvacetiletí zatím jen pomalu tvoří. Jde rozhodně o stále ještě velmi osobní problém.

Sochař Pavel Karous má pro sedmdesátá a osmdesátá léta silně vyvinutý smysl a jeho pohled se příliš nezabývá hodnotícími stanovisky. Což mu dovoluje vtipně popsat sídlištní plastiky v pěti tvarových skupinách : ztratila klíče, kyčelní kost mamuta, triffidi, vetřelci a volavky. Celou databázi najdete na stránce vetrelciavolavky.com. Databáze včetně přesného umístění je dobrá také k ochraně tohoto, byť trochu problematického dědictví. Bronzové i kamenné práce se ztrácejí, často během revitalizací.

František Štorek (1933 – 1999) patří k ceněným sochařům, pocházel z Třebechovic a vystudoval Hořickou kamenosochařskou školu a pražskou akademii u profesorů Laudy, Lidického a Hladíka. Štorkovi se podařilo udržet si svou linii tvorby i v době, která některé jiné umělce vedla k pouhému převařování několika málo neproblematických témat až k rozbřednutí. Není nic špatného na sochách matky a dítěte, květiny, volavky nebo aktu. Špatné je na první pohled poznat, že sochař neměl žádný dobrý důvod pro vytvoření takové sochy. O abstraktních tvarech a partyzánech musíte být velmi přesvědčeni, aby ve veřejném prostoru v měnící se době obstáli. A právě to je trochu problém Štorkova tvaru. Není nezajímavý, ale je nelogický a vytržený z kontextu – pokud nějaký měl. Okolo jdoucí soše říkají tlusté střevo, masožravka, Adéla, mořská sasanka, améba, divná věc … Což ovšem zároveň znamená, že si na bizarní kámen zvykli a používají ho jako lokalizační bod. Je jedno, zda jde o mamutí chrupavku nebo o právě se rodícího vetřelce, socha je součástí hradecké topografie.

Odkaz na verzi v Hradeckém deníku . Zase jsou tam titulky, které deformují, co jsem napsala. Deník