ŘEDITELSTVÍ STÁTNÍCH DRAH - BEDŘICH STEFAN

Bedřich Stefan 
– Merkur a železnice

Významnou stavbu na Ulrichově náměstí navrhl pro Hradec Králové Josef Gočár. Pracovalo se na ní v letech 1928-32 a dnes je památkově chráněna. Sídlí v ní magistrát města a policejní ředitelství. Ve své době tato stavba znamenala vytvoření dalšího centra vedle staré historické části. Sídlo Ředitelství státních drah bylo navíc pro Ulrichův Hradec velmi prestižní. Konstruktivní stavbu zdobí reliéf s motivem cestování a železnice. Antická roucha se nám na funkcionalisticky pojaté budově mohou zdát zvláštní, ale meziválečnou dobu ovládal proud neoklasicismu, který sebou nesl věčné a nadčasové hodnoty a s tím i staré Řecko.

Sochař Bedřich Stefan žil v letech 1896–1982. Vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu u profesorů Drahoňovského, Kafky a Španiela a pokračoval na pražské Akademii v ateliéru Jana Štursy. Budova byla slavnostně otevřena roku 1932, ale pískovcový reliéf v rozměrech 10 x 2 metry byl osazen až o rok později. V tisku si mnohokrát stěžovali, že jeho nepřítomnost dům hyzdí. Zvětšení podle modelu provedli místní sochařské Škodovy závody, autor přijel v létě roku 1933 dílo sesadit a provést korektury. Když byl reliéf na svém místě, tisk měl pro Stefana slova obdivu : (Reliéf) Působí pěkně a je vidět, že umělec dobře své dílo ovládl.

Do úzkého a dlouhého prostoru se tak tak vešlo šest postav. Některé dokážeme rozpoznat na první pohled, o jiných se můžeme jen dohadovat. Figura sedící vlevo na balíku je bůh cestování a obchodu Merkur, má svou typickou hůl, helmu a sandály. Žena zcela vpravo je také bohyně - Ceres neboli Deméter. Drží klas na znamení hojnosti a kolo. To může být znakem cestování stejně jako rolnictví. Zcela uprostřed reliéfu je kulatý globus, svět, nad nímž se sklánějí další dvě ženy. Jedna v ruce drží lokomotivu a znak křídel a druhá pohár a knihu. Kniha je symbol vědění. Moc hezky spojuje knihu a český národ Ján Kollár : Co my v knize lidstva býti máme ? Kniha je také zednářský symbol moudrosti. Nebo jde o jízdní řád, na jehož přesnost dráhy přísahaly jako teologové na bibli.

Symbolika sedících postav je méně jasná. Jde patrně o cestující, uživatele drah. Muž vpravo má pracovní oděv a kladivo, jistě dokáže opravit jakékoli železniční stroje. Žena v nařaseném rouchu je tajemnější. Protože je reliéf chráněn pletivem, nedá se přesně rozpoznat její atribut má-li nějaký : knihu či květinu v klíně. Žena si stíní pohled, hledí do dáli – vyhlíží příjezd vlaku ? Reliéf je monumentální dekorativní dílo, které dává železnici do vínku božský dohled. Aby ovládla celý svět a přispěla k hojnosti.

Článek vyšel v Hradeckém deníku v dubnu 2013