Portál
hotelu Grand
Budova
hotelu
Grand
na
ulici
ČSA
má
dlouhou
historii
už
od
roku
1896,
kdy
ji
započal
stavět
Viktor
Weinhengst.
V
roce
1904
přibyl
vedle
směrem
k
řece
Okresní
dům
Jana
Kotěry,
který
se
o
šest
let
později
stal
majetkem
hoteliéra
Urbana
a
součástí
multifunkčního
komplexu.
Při
té
příležitosti
byla
Kotěrou
opravena
i
nárožní
budova.
Ale
dnešní
podobu
získal
Grand
až
díky
sjednocení
fasády
trojdomu
architektem
Josefem
Fňoukem
v
roce
1928.
Až
v
této
etapě
přibyl
ke
vchodu
atlant
a
karyatida
Emanuela
Kodeta.
Sochař
se
narodil
roku
1880
v
Pelhřimově
a
zemřel
v
Lučanech
nad
Nisou
v
roce
1954.
Byl
zakladatelem
uměleckého
rodu
a
je
autorem
ještě
několika
dekorací
na
domech
ve
městě.
V
případě portálu hotelu Grand nejde o dvě samostatné sochy, ale
o rozměrný reliéf. Přesto si sochař nepochybně vzal za vzor již
existující dvojice strážící vchody do jiných významných
institucí. Dvojici figur najdeme v Hradci několikrát, ale muže a
ženu například před budovou galerie na Velkém náměstí,
původně bankovním ústavem.
Kodetovy
figury na hotelu Grand měly přispět k velkolepému a zároveň
přátelsky zvoucímu dojmu. Muž vlevo je otočen zády a společně
s dívkou zavěšuje nad vchod zdobný feston (závěs), jako kdyby
připravoval uvítání vzácného hosta. Sochař se pokusil vžít
do secesní nálady stavby, i když secese a kubismus už byly na
konci dvacátých let dávno minulostí. Jeho figury nejsou ani
secesní a ani zcela klasicistní, jak by odpovídalo době. Říká
se jim atlant a karyatida, což je architektonický prvek už od
antiky, používaný hojně v různých dobách. Atlant je vždy
silný muž, který drží tíži světa, v tomto případě budovy,
metaforicky i doslovně. Jeho pravzorem je obr Atlas, jenž podpíral
svou silou nebe na konci světa. Karyatida nemá za sebou antický
příběh o Herkulovi a sloupech, její funkce je zdobná. Na
Kodetově reliéfu obě figury ztrácejí svou nosnou funkci, jsou
pouze dekorativní. A jsou tak málo promodelovaní a plastičtí, že
vlastně ani nijak nezaujme, že jsou nazí. K současné šedé
fasádě a khaki dveřím se příliš nehodí, ale snad se časem
vzhled domu stane opět chloubou města.
Článek vyšel v Hradeckém deníku 2013
Žádné komentáře:
Okomentovat