Svatý
Josef v ulici Na Kropačce
Nad
Gočárovým schodištěm z ulice Na Kropačce zdobí vchod do kaple
výklenek se sochou svatého Josefa s Ježíškem v náručí. Muž
drží dítě v levé ruce ochranitelsky a tak nějak samozřejmě.
Ze života sv. Josefa můžeme vyčíst víru v Boha a rodinné
hodnoty. Jeho příběh je příběhem o schopnosti být otcem.
Autora figury ani přesnou dataci se nepodařilo vystopovat v
archívních záznamech žádnému z badatelů.
Kaple
na
půdorysu
7
x
14
metrů
pochází
z
poloviny
17.století
stejně
jako
celý
kostel,
projektoval
ji
italský
architekt
Carlo
Lurago.
Císař
Ferdinand
III.
právě v této době ustanovil svatého Josefa, pěstouna Ježíšova,
ochráncem habsburských zemí a monarchie. Na to reagovaly české
stavy a prohlásily Josefa také patronem Českého království s
titulem conservator pacis, ochránce míru. V
souvislosti
se
sochařskou
výzdobou
kostela
Nanebevzetí
Panny
Marie
jsou
uváděni
tři
sochaři
pozdního
baroka
:
Karel
Antonín
Devoty,
Ondřej
Decker
a
štukatér,
řádový
bratr
Matyáš
Freyskorn.
Socha
má
jemné
rysy
charakteristické
pro
devatenácté
století
a
nemůže
být
z
dílny
ani
jednoho
z
nich.
Jezuité
museli opustit město za josefínských reforem a kaple byla roku
1787 na čas zrušena. Původní socha mohla být snadno ztracena či
zničena. I když byl řád obnoven papežskou bulou roku 1814,
povolání do Hradce přišlo až za biskupa Jana Nepomuka Brynycha v
roce 1900. Tehdy byl jezuitům vrácen majetek včetně kostela,
který do té doby patřil vojenské posádce.
Kostel
stihly
dva
velké
požáry
v
letech
1762
a
1857.
Socha
mohla
být
osazena
po
druhém
z
nich.
Jenže
stavební
aktivita
v
ulici
na
Kropáčce
se
datuje
až
s
návratem
řádu.
Kapli
sv.
Josefa
včetně
nového
mramorového
oltáře
upravoval
architekt
Weinhengst.
Domy
na
parcelách
po
věži
Kropáčka
stavěl
Rudolf
Němec.
A
právě
s
Weinhengstovou
rekonstrukcí
mohla
být
nejpravděpodobněji
socha
osazena.
V
té
době
se
obnovovaly
také
mariánské
družiny,
které
v
kapli
pod
vedením
jezuitů
hrály
divadelní
hry.
Papež
Pius
IX.
prohlásil
Josefa
za
patrona
církve
(1870),
je
také
ochráncem
manželů,
rodin,
dětí,
mládeže,
sirotků,
vychovatelů
a
všech
profesí,
které
pracují
se
dřevem:
truhlářů,
dřevorubců,
kolářů,
inženýrů
a
hrobníků.
Je
vzýván
při
očních
onemocněních,
při
pokušeních,
v
zoufalých
situacích
i
při
bytové
nouzi.
Se
svátkem
tohoto
světce
často
bývají
spojovány
poutě
a
taneční
zábavy.
Článek byl publikován v Hradeckém deníku v dubnu 2013
Žádné komentáře:
Okomentovat