Emile,
nezapomeň
vždy
hledět
do
daleka
I
když letos v lomu Svatého Josefa nedaleko Hořic nepracují žádní
pozvaní sochaři a na hradeckém nábřeží se tak sochařský park
letos neobmění, přesto si Mezinárodní hořické sochařské
sympozium konané už od roku 1966 můžeme připomenout díky sochám
ze nedávných ročníků.
Léto
2006
vnímají
organizátoři
patrně
jako
neobvykle
silné,
soch
z
tohoto
roku
u
řeky
zůstalo
nejvíce.
Mezi
nimi
také
židle
na
vysokém
podstavci
od
finského
sochaře
Bjarna
Lönnroose.
Bjarne
Lönnroos
se
narodil
v
roce
1959,
žije
v
Helsinkách,
kde
také
v
roce
1996
absolvoval
Akademii
krásných
umění.
Zúčastnil
se
řady
sympozií
doma
ve
Finsku,
ve
Švédsku,
Dánsku,
v
Litvě,
vystavoval
i
na
Islandu.
Často
pracuje
se
žulou,
ale
hořický
pískovec
si
oblíbil.
Jeho
sochy
se
často
podobají
mohutným
zdím
a
Emilovi
jsou
věnovány
nejméně
dvě.
Ta
usazená
v
Hořicích
kombinuje
dva
významné
motivy
-
schody
a
židli.
Dohromady
dávají
cosi
jako
piedestal,
trůn.
Židli
jako umělecké téma známe třeba z díla sochařky Mileny Jetelové
a z Kampy. Židle je znak přítomnosti a setrvání na místě. Kde
se posadím, tam jsem doma. Nebo se přinejmenším cítím bezpečně.
Člověk může toužit po cizí židli, ale také se ví, že trůny
jsou vratké. Židle je doklad lidství, reprezentuje naši sedavou
dobu, je tvarově, ergonomicky našemu tělu přizpůsobená. Ale
někdy se člověk přizpůsobuje židli, protože židle je status,
znak našeho způsobu života, sociálního a politického postavení.
Schody tak nějak vždycky vedou vzhůru, na cestu dolů člověk už
obvykle nemyslívá. Vidět ve snu schody nám podle snářů
připomíná, abychom dbali na svou pověst nebo jde o vyhlídku na
brzké dosažení cíle.
U
této
sochy
je
podstatný
název:
Emile,
nezapomeň
vždy
hledět
do
dálky.
Jde
o
pokyn
tehdy
osmiletému
synkovi,
vzkaz
otcovské
moudrosti
a
zkušenosti.
Synku,
vždycky
se
napřed
rozhlédni,
než
se
ukvapeně
rozhodneš
a
nemysli
si,
že
jen
to
je
důležité,
kam
dohlédneš.
Protože
i
za
obzorem
jsou
země,
města,
lidé
a
věci,
které
ovlivňují
náš
život.
Ať
už
mluvíme
o
politice
nebo
o
stavu
přírody.
Svět
není
malý,
ale
velký
!
A
protože
do
budoucnosti
se
dohlédnout
nedá,
je
třeba
být
připraven
na
všechno.
Článek vyšel v červenci 2013 v Hradeckém deníku