BJARNE LÖNNROOS, NÁBŘEŽÍ SOCHAŘŮ

Emile, nezapomeň vždy hledět do daleka

I když letos v lomu Svatého Josefa nedaleko Hořic nepracují žádní pozvaní sochaři a na hradeckém nábřeží se tak sochařský park letos neobmění, přesto si Mezinárodní hořické sochařské sympozium konané už od roku 1966 můžeme připomenout díky sochám ze nedávných ročníků.

Léto 2006 vnímají organizátoři patrně jako neobvykle silné, soch z tohoto roku u řeky zůstalo nejvíce. Mezi nimi také židle na vysokém podstavci od finského sochaře Bjarna Lönnroose. Bjarne Lönnroos se narodil v roce 1959, žije v Helsinkách, kde také v roce 1996 absolvoval Akademii krásných umění. Zúčastnil se řady sympozií doma ve Finsku, ve Švédsku, Dánsku, v Litvě, vystavoval i na Islandu. Často pracuje se žulou, ale hořický pískovec si oblíbil. Jeho sochy se často podobají mohutným zdím a Emilovi jsou věnovány nejméně dvě. Ta usazená v Hořicích kombinuje dva významné motivy - schody a židli. Dohromady dávají cosi jako piedestal, trůn.

Židli jako umělecké téma známe třeba z díla sochařky Mileny Jetelové a z Kampy. Židle je znak přítomnosti a setrvání na místě. Kde se posadím, tam jsem doma. Nebo se přinejmenším cítím bezpečně. Člověk může toužit po cizí židli, ale také se ví, že trůny jsou vratké. Židle je doklad lidství, reprezentuje naši sedavou dobu, je tvarově, ergonomicky našemu tělu přizpůsobená. Ale někdy se člověk přizpůsobuje židli, protože židle je status, znak našeho způsobu života, sociálního a politického postavení. Schody tak nějak vždycky vedou vzhůru, na cestu dolů člověk už obvykle nemyslívá. Vidět ve snu schody nám podle snářů připomíná, abychom dbali na svou pověst nebo jde o vyhlídku na brzké dosažení cíle.

U této sochy je podstatný název: Emile, nezapomeň vždy hledět do dálky. Jde o pokyn tehdy osmiletému synkovi, vzkaz otcovské moudrosti a zkušenosti. Synku, vždycky se napřed rozhlédni, než se ukvapeně rozhodneš a nemysli si, že jen to je důležité, kam dohlédneš. Protože i za obzorem jsou země, města, lidé a věci, které ovlivňují náš život. Ať už mluvíme o politice nebo o stavu přírody. Svět není malý, ale velký ! A protože do budoucnosti se dohlédnout nedá, je třeba být připraven na všechno.

Článek vyšel v červenci 2013 v Hradeckém deníku