POMNÍK ALOISE JIRÁSKA

Město Hradec Králové jeden ze svých sadů pojmenovalo po spisovateli, jehož dílo je vnímané jako „národní“. V Jiráskových sadech mezi elektrárnou a Zimním stadionem je kromě Škodova Soutoku umístěn pomník Aloise Jiráska (1851 - 1930). Jde o mohylu ze žulových kamenů, nejvyšší část je pískovcová s reliéfním profilem spisovatele od hořického sochaře narozeného v Třebechovicích Jaroslava Plichty (1886 – 1970). Kruhová bronzová pamětní deska přibyla až v roce 1931, asi rok po spisovatelově smrti.

Pomník samotný zhotovila firma Jaroslav Samek podle návrhu sochaře Srdínka (podle některých pramenů Josefa, podle jiných Bohumila) a malíře Bohumila Líznera (1881-1957). Srdínko byl absolventem sochařské školy v Hořicích a Lízner patří k legendárním umělcům spojeným s městem, ateliér měl nad restaurací Malý růžek. Pomník Aloisi Jiráskovi byl odhalen v červnu 1922 ještě za jeho života. Zadavatelem byla pobočka Svazu československého důstojnictva.

Nápadnou součástí pomníku je obdélníkový reliéf z carrarského mramoru s motivem z husitské trilogie Bratrstvo a s citátem z prvního dílu : Půjdeme. Já, bratr, my všichni. Kamkoli poznáš. V prvních letech nové republiky byl spisovatel Jirásek významnou osobností společenského a politického života. V roce 1918 vítal projevem prezidenta Masaryka při jeho příjezdu na Wilsonovo nádraží. Stal se poslancem Revolučního národního shromáždění Republiky československé. V parlamentních volbách v roce 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění za Československou národní demokracii. Čtyřikrát (1918, 1919, 1921, 1930) byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu. Roku 1921 byly po celé republice velkolepě oslavovány spisovatelovy sedmdesáté narozeniny.

Všechny tyto důvody se patrně sečetly při rozhodnutí realizovat roku 1922 památník spisovatele, učitele, historika a senátora, a není to v Hradci Králové připomenutí jediné. Tato verze z parku na soutoku kombinuje přírodní mohylu s realistickým bronzovým reliéfem a symbolickou scénou přísahy husitů svému vůdci. Mohyla souvisí se slovanskou legendou, již Jirásek rozvíjel a také s legendou husitskou. Husitství se stalo motivem pro posílení národního sebevědomí, ač jiní historici právem poukazovali na rozporuplnost husitské kapitoly v našich dějinách. Pomník prošel v roce 2010 generální opravou. Podoba pomníku velmi dobře vystihuje směs slovanské mystiky a symbolické metaforičnosti s historickým realismem, díky níž Jiráskovo dílo tak sugestivně dokázalo působit na čtenáře.