Vedle Komerční banky stojí dům
projektovaný pro stavitele Jihlavce architektem Bohumilem Waigantem.
Plány pocházejí z roku 1928, a už je na nich skica podobná definitivní
soše. Měla to být dynamická socha vhodná do režné cihelné struktury
fasády kombinované s hladkými plochami.
V prolomené části usazená ženská postava hledí směrem k řece nebo spíše k muzeu. Problém je ovšem s autorstvím sochy.
Nová Encyklopedie Hradce má ženskou figuru za Ženu s krystaly od
Antonína Waiganta, který žil v letech 1880 až 1918. Mladá hradecká
badatelka Salma Soppe ale nalezla v Archívu České národní banky v Praze
důkaz, že autorem alegorie Stavitelství je sochař Josef Škoda (1901 až
1949).
Bohumil Waigant (1885 až 1930) byl žákem Jana
Kotěry a za ním do Hradce Králové v roce 1910 přišel. Strávil tu
patnáct měsíců mimo jiné prací na muzeu. Celkem prožil ve východočeské
metropoli tři plodné roky svého života. Projektoval už od studentských
let, a nejméně na dvou Vinohradských vilách z doby okolo roku 1910 se
podílel i jeho starší bratr, absolvent dekorativní školy Celdy Kloučka
na Uměleckoprůmyslové škole. Antonín Waigant pracoval výrazně secesním
způsobem a zemřel na následky zranění z války roku 1918.
I podle typu ženské figury je velmi pravděpodobné, že autorství
musíme připsat spíše Josefu Škodovi. Podobnost mezi kulatými obličeji a
tělesnou stavbou Škodových aktů na výstavě Meziválečná plastika, kterou
jste do neděle 17. června mohli vidět v Galerii moderního umění, je dosti nápadná.
Žena s krystaly byla míněna jako plastika genia architektury.
Stavitelství nemělo ve starověku svoji múzu stejně jako žádné jiné umění
pracující s hmotou, a tak si ji museli tvůrci baroka a secese vytvořit.
Nová alegorie architektury mívá měřidlo nebo úhloměr a miniaturu budovy,
tak vypadá Stavitelství na Obecním domě v Praze. Doba avantgard mezi
válkami si ale personifikovanou architekturu představovala nepochybně
abstraktněji. V tomto smyslu je socha na fasádě přece jen dost
konvenční.
Stavba frontového, třípatrového obytného domu byla povolena 21. ledna
1929 a musela to být jedna z prvních staveb s garáží, protože město si
vymínilo, že jízda a spuštění motoru musí být konáno jen s tlumeným
výfukem.
Garáže měly být vybaveny samočinně působící ventilací a přechovávání
benzínu tu bylo zakázáno. Sousedstvo nesmělo být obtěžováno hlukem a
zápachem. Architekt Waigant žil v domě s alegorií stavitelství až do
konce svého života.
Julišův dům, B.Waigant |
Sochař Antonín Waigant byl autorem některých soch a plastických dekorů na stavbách svého bratra Bohumila Waiganta. Například :
Julišův
dům (B.Waigant) Gočárova ulice čp. 479, postavený 1908 – 1911, se
sochou A.Waiganta u vchodu. Tu se mi ovšem nepodařilo najít, dokonce ani
reliéf, který je vidět na této starší fotografii - dům je holý a
hladký.
Žádné komentáře:
Okomentovat