Jaroslav Maixner - Sfinx |
Sfinx na budově bývalého Učitelského ústavu na náměstí Svobody, dnes jedna z budov Univerzity Hradec Králové.
Na
náměstí
Svobody
stojí
secesní
budova
Univerzity
Hradec
Králové
hlídaná
dvěma
sfingami.
Stavba
byla
jako
obchodní
akademie
(později
učitelský
ústav)
projektována
dvěma
vídeňskými
architekty
Otakarem
Bémem
a
Hubertem Gessnerem
v
letech
1896
– 1897.
Wagnerovi
žáci
s
pojektem
nazvaným
Merkurova
hůl
zvítězili
v
řádné
soutěži
v
konkurenci
dvanácti
architektonických
návrhů,
které
byly
pro
veřejnost
vystaveny
v
divadle.
Sochařská
výzdoba
(kromě
pamětních
desek)
je
od
Jaroslava
Maixnera
z
hořické
dynastie
Maixnerů.
Kromě
dvou
sfing
u
vchodu
sochař
vytvořil
také
čtyři
atlanty
neboli
alegorie
obchodu
na
na
římse
budovy.
Jaroslav
Maixner
žil
v
letech
1870
– 1904
a
byl
synovcem
slavného
malíře
historických
obrazů
Petra
Maixnera.
Pracoval také ve Vídni a kromě
Hradce
vyzdobil
také
budovy
v
Plzni
a
Moravské
Ostravě.
Sfingy
byly
osazeny
až
roku
1903.
Sfingu
známe ze starého Egypta, kde zosobňovala vládce, má lidskou
hlavu a tělo lva, ale většinou je mužského pohlaví. Řecké
sfingy svůj gender změnily, staly se z nich ženy a nikoli
vládkyně, spíše pokušitelky nebo strážkyně chrámových
staveb. Podle řecké mytologie byli jejími sourozenci tříhlavý
pes Cerberos, Chiméra a Hydra, tedy samá monstra, hybridi určení
k ostraze a útoku na nezvané návštěvníky.
Záludnou
sfingu dobře známe z báje o Oidipovi, kdy tyranizovala město s
hádankou : Jaký tvor kráčí ráno po čtyřech, v poledne po dvou
a večer po třech ? Rafinovaně tak zaměnila čas celého lidského
života za jeden pozemský den. Chetité a Peršané stavěli sfingy
jako ochránkyně bran a v tak je patrně vnímali i secesní autoři.
V renesanci se stala sfinga symbolem tajemství, dokonce božských
tajemství, tajných nauk i bystrého pronikavého ducha. Často se
sfinga objevovala i v symbolice zednářů.
Právě
v
době
secese
a
symbolismu
na
přelomu
19.
a
20.století
se
sfinga,
inteligentní
nestvůra,
stala
obrazem
záhadnosti
ženy,
vyjádřením
její
moci,
která
tkví
v
tajemství
úsměvu,
kráse
tváře,
síle
těla
a
někdy
i
v
nadpozemských
křídlech.
Zkrátka
femme
fatale
– osudová
žena.
Možná
se
už
tušilo,
že
akademie
se
stane
učitelským
ústavem
pro
vzdělané
dívky.
Zajímavé
je
i
slovo
sfinx,
které
pochází
z
egyptského
seseps-anch,
tedy
žijící
obraz
a
splynulo
s
řeckým
slovesem
sphingo
– škrtit.
Žijící
obraz
může
být
i
narážkou
na
politika,
zetě
Palackého
a
svobodného
zednáře
F.
L.
Riegra,
který
měl
sfingu
v
erbu
a
právě
roku
1903
ve
vysokém
věku
zemřel.
Doba
secese je z hradeckých figur a jejich šperků dobře patrná.
Sfinga je ovšem nečekaně prudérní, je totiž v partii lidské
části oblečená. Slučuje v sobě protiklad jemné a zasněné
tváře a svalnatého akčního těla jakoby připraveného ke skoku.
Fascinující bývají zejména oči sfingy. Přes propast věků
hledí stále na jediné místo s výrazem, který je řadí po bok
Mony Lisy, s níž si v záhadnosti rozhodně nezadají.
Odkaz na zveřejnění článku v hradeckém DeníkuDeník Sfinx
Žádné komentáře:
Okomentovat