Postava
s krystaly
V
areálu
středních
škol
mezi
ulicemi
Brněnskou
a
17.listopadu
stojí
od
konce
osmdesátých
let
plastika
Karla
a
Petra
Hylišových.
Oba
sochaři,
otec
a
syn,
pocházeli
z
Vysočiny,
žili
v
Havlíčkově
Brodě.
V
hradeckých
galeriích
pravidelně
vystavovali
a
Petr
Hyliš
zde
v
80.letech
externě
vyučoval
na
pedagogické
fakultě.
Karel
Hyliš
získal
řadu
ocenění,
čestných
uznání
a
titul
Zasloužilý
pracovník
kultury.
Dnes
je
velmi
obtížné
normalizační
plastiku
spravedlivě
ocenit.
Jde
o
velmi
rozpačité
dědictví,
které
na
veřejných
prostranstvích
působí
většinou
dost
uměle
a
nesouvisle.
V
dobových
katalozích
umělců
se
o
jejich
východiscích
bohužel
mnoho
nedovíme.
V
krizi
bylo
nejen
sochařství,
ale
i
způsob
psaní
o
něm.
Z
výrazů
:
zvláštní
sdružování
hmoty,
morfologie
tvorby,
neklidný
dialog
a
hledání,
oslyšená
tvorba
čiší
nejistota.
Což
přesně
ukazuje
v
jakém
vzduchoprázdnu
tyto
realizace
vznikaly.
Navíc
se
dočteme
o
odvaze
experimentovat,
kterou
vůbec
z
díla
ani
z
doby
nepochopíme.
Ani
název
této
konkrétní
realizace
není
jistý.
Totožný
tvar
nacházíme
pod
jmény
Vesmírný
plavec,
1985
– 1986
tepaná
měď,
případně
i
Rozvoj
vědy
a
techniky,
1988,
měděný
plech.
Možná
se
liší
v
detailu,
vždy
jde
o
stylizovanou
ženskou
figuru
s
rukou
vztaženou
vzhůru,
v
níž
drží
drátěnou
krychlovou
strukturu.
Měla
by
působit
jako
letící.
V
Hradci
Králové
je
usazena
na
kamenném
sloupu
se
svislými
drážkami,
který
jí
dodává
výšku,
ale
formálně
k
ní
moc
nesedí.
Na
sloupu
obvykle
stojí
Panna
Maria,
přímluvkyně
na
nebesích.
Usazením
do
výšky
se
alegoricky
uctívají
nejvyšší
hodnoty
– Nezávislost,
Svoboda.
Případně
ti
co
vidí
daleko
jako
Kryštof
Kolumbus
mají
své
místo
na
sloupu.
V normalizačním
jazyce
si
věda
a
průzkumníci
vesmíru
jistě
také
zasloužili
vyvýšené
místo.
Jenže
jak
symbolicky
zachytit
něco
tak
neurčitého
jako
je
rozvoj
?
Dívka
se
hodí
ke
všemu,
natahuje
se
do
dálky,
jakoby
chtěla
na
cosi
dosáhnout.
Je
to
až
příliš
banální,
schematické
a
klišé
vyjádření.
Realizace
tohoto
názvu
se
jistě
dobře
na
nově
vznikající
sídliště
u
komisí
prosazovala,
navíc
nebyla
tvarově
ani
koncepčně
nijak
kontroverzní,
nová
nebo
odvážná.
Kromě
Hradce
Králové
byl
Rozvoj
osazen
také
před
obchodním
střediskem
v
Třebíči.
V
osmdesátých
letech
mělo
téma
odůvodnění
před
ředitelstvím
Mlékárny,
dnes
mezi
školami
můžeme
plavkyni
posuzovat
v
kategorizaci
Pavla
Karouse
z
webu
Vetřelci
a
Volavky.
Jeho
dlouhodobá
aktivita
zabývající
se
normalizační
plastikou
má
právě
v
této
době
grandiózní
prezentaci
v
pražském
Doxu.
Karous
z
pozice
současného
umělce
a
nadšence
pro
70.
a
80.léta
zařadil
jednotlivé
typy
velmi
vtipně
jako
Volavky,
Mamutí
kosti,
Vetřelce,
Trifidy
a
schoulené
ženské
postavy
pochopil
jako
:
Ztratila
klíče.
A
právě
do
této
kategorie
by
mohla
postava
s
krystalem
jako
extrémní
případ
patřit.
Možná
jí
právě
někdo
hází
klíče
z
balkónu.
Další
možností,
jak
vstoupit
do
prostoru
staršího
sochařství
je
Spící
město
Dominika
Langa
na
letoším
Benátském
bienále,
kdy
rekonstruoval
a
zaktualizoval
ateliér
svého
otce
sochaře
Jiřího
Langa.
Hradecké noviny Normalizační plastiku je dnes těžké ocenit
Žádné komentáře:
Okomentovat