Realizace Františka Štorka před Slávií ve Věkoších |
František
Štorek
– Abstraktní
skulptura
ve
Věkoších
Před
samoobsluhou
ve
Věkoších
je
na
sloupovitém
podstavci
umístěn
neurčitý
tvar,
který
Encyklopedie
Hradce
Králové
popisuje
jako
Abstraktní
skulpturu.
Podle
klasifikace
Pavla
Karouse,
specialisty
na
problematiku
normalizační
plastiky,
patří
tato
socha typově mezi
mamutí
kosti,
případně
vetřelce.
Karous
je
absolvent
VŠUP,
proto
asi
nikoho
nepřekvapí,
že
k
otázkám
tohoto
období
přistupuje
zcela
jinak
než
tradiční
historie
umění.
Ta
si
totiž
svůj
přístup
k
tvorbě
zmíněného
dvacetiletí
zatím jen pomalu
tvoří.
Jde
rozhodně
o
stále ještě velmi osobní problém.
Sochař
Pavel
Karous
má
pro
sedmdesátá a osmdesátá léta silně
vyvinutý
smysl
a
jeho
pohled
se
příliš
nezabývá
hodnotícími
stanovisky.
Což mu dovoluje vtipně
popsat
sídlištní
plastiky
v
pěti
tvarových
skupinách
:
ztratila
klíče,
kyčelní
kost
mamuta,
triffidi,
vetřelci
a
volavky.
Celou
databázi
najdete
na
stránce
vetrelciavolavky.com.
Databáze
včetně
přesného
umístění
je
dobrá
také
k
ochraně
tohoto,
byť
trochu
problematického
dědictví.
Bronzové
i
kamenné
práce
se
ztrácejí,
často
během
revitalizací.
František
Štorek
(1933
– 1999)
patří
k
ceněným
sochařům,
pocházel z Třebechovic a vystudoval Hořickou kamenosochařskou
školu a pražskou akademii u profesorů Laudy, Lidického a Hladíka.
Štorkovi se podařilo
udržet
si
svou
linii
tvorby
i
v
době,
která
některé
jiné
umělce
vedla
k
pouhému
převařování
několika málo neproblematických témat
až
k
rozbřednutí.
Není
nic
špatného
na
sochách
matky
a
dítěte,
květiny,
volavky
nebo
aktu.
Špatné
je
na
první
pohled
poznat,
že
sochař
neměl
žádný
dobrý
důvod
pro
vytvoření
takové
sochy.
O
abstraktních
tvarech
a
partyzánech
musíte
být
velmi
přesvědčeni,
aby
ve
veřejném
prostoru
v
měnící se době
obstáli.
A
právě
to
je
trochu
problém
Štorkova
tvaru.
Není
nezajímavý,
ale
je
nelogický
a
vytržený
z
kontextu
– pokud
nějaký
měl.
Okolo
jdoucí
soše
říkají
tlusté
střevo,
masožravka,
Adéla,
mořská
sasanka,
améba,
divná
věc
… Což
ovšem
zároveň znamená,
že
si
na
bizarní
kámen
zvykli
a
používají
ho
jako
lokalizační
bod.
Je
jedno,
zda
jde
o
mamutí
chrupavku
nebo
o
právě
se
rodícího
vetřelce,
socha
je
součástí
hradecké
topografie.
Odkaz na verzi v Hradeckém deníku . Zase jsou tam titulky, které deformují, co jsem napsala. Deník
Žádné komentáře:
Okomentovat