Jan Wagner |
V
relaxační
zóně
na
Riegrově
náměstí
stojí
mezi
budovou
nádraží
a
hotelem
Černigov-Amber
volná
plastika
Jana
Wagnera
věnovaná
Obětem
komunismu
z let 1948
– 1989.
Odhalena
byla
23.5.1998
a
jejím
autorem
je
hořický
sochař
Jan
Wagner
(1941
– 2005).
Wagner
pocházel
z
proslulé
sochařské
rodiny,
jeho
předci
vytvářeli
sochařské
realizace
nejen
na
Hradecku
už
v
první
polovině
19.století.
Někteří
byli
slavnější
ve
Vídni
než
doma.
Rodiče
Jana
Wagnera
byli
oba
sochaři
:
Marie
Kulhánková-Wagnerová
a
Josef
Wagner,
profesor
Vysoké
školy
uměleckoprůmyslové.
Jan
Wagner
byl
sochař
a
medailér,
studoval
na
pražské
akademii
u
Karla
Hladíka
a
Vincence
Makovského
a
v
60.letech
na
akademii
ve
Vídni.
Vyučoval na sochařsko-kamenické škole v Hořicích. Ve své volné
tvorbě dával před kamenem a bronzem přednost vytváření
podivuhodných mechanických objektů. Spojoval technický
a
biologický
svět,
používal
hodinové
součástky,
pulsátory,
adaptéry,
světelné
signály,
plexisklo,
malované
detaily
v
touze
po
pochopení
tohoto
kafkovsko-orwellovského
světa.
Jeho
forma
pocty
Účastníkům
odporu
proti
komunistickému
režimu
a
obětem
komunismu,
tj.
protikomunistického
odboje,
je
vytvořena
prostřednictvím
přírodního
tvaru,
na
pískovcové
podestě
stojí hrubě
opracovaná
pískovcová stéla.
V
úrovni
očí
můžeme
pod
symbolickou
mříží
jasně číst : Obětem
komunismu 1948 – 1989.
Sochař zvolil neurčitý tvar připomínající náhrobní kámen,
aby uctil památku lidí, jejichž oběť byla prezentována jako
zrada či velezrada. Odhady počtů lidí, kteří byli odsouzeni ve
vykonstruovaných soudních procesech a na základě nedemokratických
zákonů nebo dokonce i proti socialistickým zákonům jdou na celém
světě do milionů. V Československu to byly popravy a justiční
vraždy, jinde též koncentrační tábory, genocida a záměrně
vyvolané hladomory. Během režimu z let 1948 – 89 byly sta tisíce
lidí z politických důvodů uvězněny, internovány nebo umístěny
do pracovních či koncentračních táborů či PTP, mnoho z nich se
stalo obětí justičních vražd nebo zemřeli ve vězení či při
pokusu o překonání železné opony. V Československu jde o 6 –
10 tisíc lidí. Byl to velmi nepochopitelný svět. Struktura
kamene, tak přirozeně krásná pro každého sochaře, byla rozryta
do tvaru mříží, tak jako byly zničeny nebo zmrzačeny životy
těch, kdo žili v časech plíživého teroru. Neurčitý tvar ale
také znamená zamlženou vzpomínku. Na jednu stranu je dobře, že
povědomí o nesvobodě mizí a generace narozené po roce 1989 tu
minulou temnotu nejsou schopny pochopit. Ale kde není paměť, není
ani varování...
Odkaz na Hradecký Deník
Odkaz na Hradecký Deník
Žádné komentáře:
Okomentovat