Štěpán Málek Pocta... |
Štěpán
Málek
Pocta
Arsénu
Pohribnému
Poslední
realizací
letošního
Hořického
sympozia
je
před
budovou
univerzity
umístěná
práce
Štěpána
Málka.
Sochař,
předseda
obnoveného
Klubu
konkretistů,
pankáč
a
básník
přistoupil
ke
kameni
jinak
než
jeho
kolegové.
To,
co
během
července
v
U
svatého
Josefa
vysekal,
věnoval
zakladateli
klubu
konkretistů
Arsénu
Pohribnému,
který
zemřel
pár
dní
před
tím
v
německém
Darmstadtu.
Autor
zkombinoval
dva
materiály,
bílý
a
žlutý
pískovec
z
Dubence
a
Podhorního
Újezda.
Světlý
dubenecký
pískovec
je podle slov autora mírně
tvrdší
a
ostřejší,
ale
při opracování se chová podobně jako hořický kámen. Sochař
zvolil živý strukturovaný povrch opracovaný nástrojem zvaným
zubák.
Je totiž přesvědčen, že
když se pískovec obrousí, vypadá jako beton, což mu úplně
nesluší.
Vedle
sloupů
Zuzany
Kačerové
a
Inda
Bhupata
Rama
a
brány
Krasamira
Mitova
je
tento
tvar
třetím
tradičním
sochařským
typem
– obětištěm.
Pro
obětiště
byly
využívány
kameny,
do
kterých
dlouho
kapala
voda
a
vyhloubila
v nich
důlek,
ve
kterém
se
mohla
držet
voda, krev nebo mléko. Z
důlku
se
stala
spíše
symbolika
pro
myšlenku
přesně
zapadlou
do
jamky.
Pro
něco,
či
někoho,
co
mělo
své
místo
ve
své
době.
Vyosení
žlutého
kulatého
tvaru
napovídá,
že
doba
harmonie
je
pryč.
Sochařství
vždycky souviselo se smrtí. Jeho hlavní činností byly
velkolepé
náhrobky
a
monumentální
pomníky
hrdinů.
Důležitou
složkou
prostorových
realizací
bylo vždy udržení
paměti
a
reaktualizace
vzpomínky.
Myšlenka
kuličky
v
důlku
je
minimalistickou
variací
pohřební
řeči
sochařství.
Mnohem
častěji
jde
samozřejmě
o
plačící
anděly
se
zlomenými
křídly.
Tvar
zvolený
Štěpánem
Málkem
je
také
připomínkou,
že
myšlenka
byla
zaseta
a
že
jen
na
nás
záleží,
zda
zaklíčí.
Zda
je
pro
nás
důležité,
aby
koule
nevypadla
z
důlku.
Jde
vlastně
o
zátiší,
což
je
téma
typické
spíše
pro
malířství.
Sochaři
na
něm
testují
soulad
a
harmonii
různých
prvků.
O
soše
můžeme
přemýšlet
v
řeči
geometrie
a
prostoru.
Pak
zjistíme,
že
základní
tvar
je
není
válec,
ale
je
odvozený
od
elipsy,
což
je
nepochybně
dynamičtější
forma
než
ovál.
Pro
Štěpána Málka, absolventa kamenosochařské školy v Hořicích a
pražské AVU je kámen věčným materiálem, který stále nese
inspiraci. Práci s kamenem vnímá jako vzájemný dialog. Kámen
pochází z úsvitu věků, je tisíckrát starší než lidstvo a
podle mnohých pohanských národů může mít duši. Sochařství
se od vynálezu železa zas tak příliš nezměnilo a je tak vlastně
jedním z nejstarších umění, které se udrželo až dodnes. Ale
nebýt organizátorů Hořického sympozia, možná by mu už zvonila
hrana. Jen díky jejich víře v tradici budou naše děti opravdu
vědět, co znamená slovo socha, sochař a sochařství.
Odkaz na stránku v Deníku Z kamene zubákem
Žádné komentáře:
Okomentovat