HOŘICKÉ SYMPOZIUM 2012 / 5

Štěpán Málek Pocta...

Štěpán Málek Pocta Arsénu Pohribnému

Poslední realizací letošního Hořického sympozia je před budovou univerzity umístěná práce Štěpána Málka. Sochař, předseda obnoveného Klubu konkretistů, pankáč a básník přistoupil ke kameni jinak než jeho kolegové. To, co během července v U svatého Josefa vysekal, věnoval zakladateli klubu konkretistů Arsénu Pohribnému, který zemřel pár dní před tím v německém Darmstadtu. Autor zkombinoval dva materiály, bílý a žlutý pískovec z Dubence a Podhorního Újezda. Světlý dubenecký pískovec je podle slov autora mírně tvrdší a ostřejší, ale při opracování se chová podobně jako hořický kámen. Sochař zvolil živý strukturovaný povrch opracovaný nástrojem zvaným zubák. Je totiž přesvědčen, že když se pískovec obrousí, vypadá jako beton, což mu úplně nesluší.

Vedle sloupů Zuzany Kačerové a Inda Bhupata Rama a brány Krasamira Mitova je tento tvar třetím tradičním sochařským typem – obětištěm. Pro obětiště byly využívány kameny, do kterých dlouho kapala voda a vyhloubila v nich důlek, ve kterém se mohla držet voda, krev nebo mléko. Z důlku se stala spíše symbolika pro myšlenku přesně zapadlou do jamky. Pro něco, či někoho, co mělo své místo ve své době. Vyosení žlutého kulatého tvaru napovídá, že doba harmonie je pryč.

Sochařství vždycky souviselo se smrtí. Jeho hlavní činností byly velkolepé náhrobky a monumentální pomníky hrdinů. Důležitou složkou prostorových realizací bylo vždy udržení paměti a reaktualizace vzpomínky. Myšlenka kuličky v důlku je minimalistickou variací pohřební řeči sochařství. Mnohem častěji jde samozřejmě o plačící anděly se zlomenými křídly.

Tvar zvolený Štěpánem Málkem je také připomínkou, že myšlenka byla zaseta a že jen na nás záleží, zda zaklíčí. Zda je pro nás důležité, aby koule nevypadla z důlku. Jde vlastně o zátiší, což je téma typické spíše pro malířství. Sochaři na něm testují soulad a harmonii různých prvků. O soše můžeme přemýšlet v řeči geometrie a prostoru. Pak zjistíme, že základní tvar je není válec, ale je odvozený od elipsy, což je nepochybně dynamičtější forma než ovál.

Pro Štěpána Málka, absolventa kamenosochařské školy v Hořicích a pražské AVU je kámen věčným materiálem, který stále nese inspiraci. Práci s kamenem vnímá jako vzájemný dialog. Kámen pochází z úsvitu věků, je tisíckrát starší než lidstvo a podle mnohých pohanských národů může mít duši. Sochařství se od vynálezu železa zas tak příliš nezměnilo a je tak vlastně jedním z nejstarších umění, které se udrželo až dodnes. Ale nebýt organizátorů Hořického sympozia, možná by mu už zvonila hrana. Jen díky jejich víře v tradici budou naše děti opravdu vědět, co znamená slovo socha, sochař a sochařství. 

Odkaz na stránku v Deníku Z kamene zubákem