HOŘICKÉ SYMPOZIUM 2012 / 4

Peter Yarwood Formnation

Při cestě od Pražského mostu vlevo je umístěna čtvrtá socha z letošního hořického sochařského sympozia. Jejím autorem je Peter Yarwood, který se narodil v roce 1965 v Cardiffu. Přestože pochází z Wellsu, žije v anglickém Bristolu a ve školním roce 2010 – 11 působil jako asistent profesora M. Huemera v ateliéru nových médií na pražské akademii. Letos v březnu absolvoval rezidenční pobyt v pražském centru Trafačka, který zakončil výstavou Pod povrchem v aule právnické fakulty. Ve veřejném prostoru Spojeného království má umístěno už asi čtyřicet realizací, převážně z kamene. V Praze využil mnohem rychlejší a levnější materiál – Ytong. Řekl k tomu : Normálně bych použil kámen, ale to je samozřejmě daleko dražší a také tu hraje roli váha. A tenhle materiál jsem jednoduše mohl koupit v obchodě a je měkký jako sýr.

V Hořicích sekal do skutečného pískovce, ale řešil téma podobné jako v Trafačce, šlo o postižení pohybu, změny a toku času. Chtěl jsem, aby ty kousky sugerovaly dočasnost, to, že se tvar věcí neustále mění. A není úplně jasné, zda ony věci vlastně rostou a vyvíjejí se, a nebo se rozpadají a degradují. To byla moje původní idea. Proto to trošku vypadá jako nějaké rozpadlé ruiny. Objekt skvěle sedí na trávník před fakultou a napovídá, že sochař má velkou praxi v prostorovém a sochařském designování zahrad, kterému se ve své domovině také věnuje. K práci ve veřejném prostoru v jednom rozhovoru poznamenal : dělal jsem sochy v centrech měst, nebo třeba sochy pro nemocnice. To je sice hezká práce, ale omezená, je v ní příliš mnoho pravidel, kterými se musíte řídit.Letní realizaci z Hořic nazval Formnation neboli formování národa. Otázka je : Co formuje národ ? Je pro nás myšlenka národa v integrované Evropě stejně zásadní jako byla pro naše předky v 19. století ? Pokud by to tak nebylo, přišli bychom o důležitý prvek své identity ? Znamená národ víc než evropská kultura ? Může národ charakterizovat typické jídlo, fyziognomie – třeba modré oči a světlé vlasy ? Může to být obliba sportu (fotbal, kriket) nebo společný dějepis ? Je možné, že když si dáme k obědu častěji špagety než svíčkovou s knedlíkem, že už nebudeme Čechy ? Tvoří národ pozůstatky minulosti ? Bitvy králů, katedrály, hroby a zápisy v kronikách ? Fragmenty vysekané do pískovce působí neukončeně, tak jako je neukončený čas a život na zemi. Přesto je v tvarech něco z rezignace - padlá kuželka, šachová figurka, korýši obrostlá hlavice antického sloupu jako odkaz k zaniklé civilizaci.

Odkaz na článek v Deníku