Oblíbené příspěvky

čtvrtek 6. září 2012

HOŘICKÉ SYMPOZIUM 2012/3

Zuzana Kačerová : Minaret

Zuzana Kačerová - Minaret
            Uprostřed kruhu nedaleko nábřeží stojí výškový útvar nazvaný Minaret, či původně Arabeska od mladé pražské sochařky Zuzany Kačerové (1982). Jde o sochu z letošního Hořického sympozia. Autorka tajuplného Minaretu pochází ze sochařské rodiny, její otec Jan Kačer vystavoval před několika lety v Galerii moderního umění a objekt Fragmenty, který vytvořil v roce 1993 během 8. ročníku Hořického sympozia je, instalován na na vrchu Gothard. Minaret jeho dcery Zuzany po krátkém pobytu v Hradci najde své místo na severovýchodě Hořic v sochařském parku 2. I tak je ale patrné, že jablko nepadlo daleko od stromu. Oba sochaři obdivují staré a vyspělé kultury a vyjadřují se úsporným minimalizovaným jazykem.
           Zuzana Kačerová ovšem spíše než starověké Řecko svůj zájem směřuje k Orientu, po kterém cestuje v rámci svého zaměstnání jako hledač filmových lokací a specializovaný průvodce. Vystudovala kamenosochařskou školu v Hořicích a po pražskou akademii u minimalistického sochaře Jindřicha Zeihammla a u figurálního sochaře Jana Hendrycha. Účastnila se řady sympozií doma i v zahraničí, realizovala Památník politickým vězňům v Písku. Ve své minulé práci vycházela z tvarů zbraní a motorů z různých dob, použila pískovec, opuku, žulu i serpentin, spojovala žulu s železem a nechala ji obrůst mechem.                        
Minaret vytvořila bez
modelu, ale na základě kreseb jako vznosný tvar, který vypadá jako věž, sloup, obětní stéla a zároveň jako vysoká postava pohybující se v burce (nebo hidžábu, nikábu či čádoru). Jediný minaret v českých zemích stojí v zámeckém areálu v Lednici a pochází z roku 1802. Je velmi podobně jako Minaret Kačerové na špici zakulacený a výškově rozčleněn ochozy na tři části. Minaret je důležitá stavba, z níž znějí v pravidelných intervalech modlitby. Odtud se muslimové svolávají. Tvar se zvedá vysoko ke slunci a existuje přesně na rozhraní mezí tím, co se zdá být skladbou prostorových těles (krychlí a kvádrů) a tvarem, který může vyjadřovat lidskou postavu, vlnící se v ornamentálním rytmu arabesky. Sochařka se inspirovala v islámské architektuře a o její práci můžeme mluvit v rámci postkolonialismu a orientalismu. Zatímco orientalismus je způsob, jak si západní kultury vytvářejí představu o Dálném a Středním východě, postkoloniální období je právě to, ve kterém žijeme. Během posledních let se bývalé kolonie zrovnoprávňují, ale přesto některé staré stereotypy přetrvávají. Pro postkoloniální dobu jsou charakteristické změny, míšení identit, jazyků, vlivů, zvraty mezi závislostí a nezávislostí. Tématem sochy tak může být rozdíl mezi tím, jak si Orient představujeme a tím, jaký opravdu je.
Odkaz na článek v Deníku







          

Žádné komentáře:

Okomentovat