POMNÍK - ALOIS JIRÁSEK

Město Hradec Králové jeden ze svých sadů pojmenovalo po spisovateli, jehož dílo je vnímané jako „národní“. V Jiráskových sadech mezi elektrárnou a Zimním stadionem je kromě Škodova Soutoku umístěn pomník Aloise Jiráska (1851 - 1930). Jde o mohylu ze žulových kamenů, nejvyšší část je pískovcová s reliéfním profilem spisovatele od hořického sochaře narozeného v Třebechovicích Jaroslava Plichty (1886 – 1970). Kruhová bronzová pamětní deska přibyla až v roce 1931, asi rok po spisovatelově smrti.

Pomník samotný zhotovila firma Jaroslav Samek podle návrhu sochaře Srdínka (podle některých pramenů Josefa, podle jiných Bohumila) a malíře Bohumila Líznera (1881-1957). Srdínko byl absolventem sochařské školy v Hořicích a Lízner patří k legendárním umělcům spojeným s městem, ateliér měl nad restaurací Malý růžek. Pomník Aloisi Jiráskovi byl odhalen v červnu 1922 ještě za jeho života. Zadavatelem byla pobočka Svazu československého důstojnictva.

Nápadnou součástí pomníku je obdélníkový reliéf z carrarského mramoru s motivem z husitské trilogie Bratrstvo a s citátem z prvního dílu : Půjdeme. Já, bratr, my všichni. Kamkoli poznáš. V prvních letech nové republiky byl spisovatel Jirásek významnou osobností společenského a politického života. V roce 1918 vítal projevem prezidenta Masaryka při jeho příjezdu na Wilsonovo nádraží. Stal se poslancem Revolučního národního shromáždění Republiky československé. V parlamentních volbách v roce 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění za Československou národní demokracii. Čtyřikrát (1918, 1919, 1921, 1930) byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu. Roku 1921 byly po celé republice velkolepě oslavovány spisovatelovy sedmdesáté narozeniny.Všechny tyto důvody se patrně sečetly při rozhodnutí realizovat roku 1922 památník spisovatele, učitele, historika a senátora, a není to v Hradci Králové připomenutí jediné. Tato verze z parku na soutoku kombinuje přírodní mohylu s realistickým bronzovým reliéfem a symbolickou scénou přísahy husitů svému vůdci. Mohyla souvisí se slovanskou legendou, již Jirásek rozvíjel a také s legendou husitskou. Husitství se stalo motivem pro posílení národního sebevědomí, ač jiní historici právem poukazovali na rozporuplnost husitské kapitoly v našich dějinách. Pomník prošel v roce 2010 generální opravou. Podoba pomníku velmi dobře vystihuje směs slovanské mystiky a symbolické metaforičnosti s historickým realismem, díky níž Jiráskovo dílo tak sugestivně dokázalo působit na čtenáře.

Článek poprvé vyšel v říjnu 2012 v Hradeckém deníku.

KLICPERA, busta

Správný klobouk správně nositi

Václav Kliment Klicpera je přítomen v Hradci Králové nejen ve jménu excelentní divadelní scény, ale také díky bustě na průčelí budovy. Netradičně pojatá bronzová hlava byla osazena v roce 2002. Autorem je sochař Vladimír Preclík (1929 – 2008) známý svými groteskními portréty. Portrétovat významné osobnosti české avantgardy začal už ve svých 29 letech. Nejlépe se mu podobizny dařily v šedesátých letech. Některé nebyly modelované, ale vytloukané prknem, například Vítězslav Nezval nebo Josef Čapek. Právě tato vynalézavost patří k největším kladům původního cyklu i rané Preclíkovy tvorby. V pozdější etapě života se sochař soustředil na společenský život, publikoval řadu knih, ale ve své práci po nápadech jakoby lapal, často i v dílech jiných umělců. Jeho mediální schopnosti zastínily výtvarné dílo a portréty z nové doby jsou příliš popisné, jakoby už nevěřil, že výtvarná zkratka může být pochopena. V nejmladších hlavách není nadhled ani autentická stylizace, jen anekdota.

Chlumecký rodák Václav Kliment Klicpera 1792 – 1859, čestný občan Hradce Králové, byl vzděláním filozof a povoláním humanitní profesor. Autor veseloher Rohovín Čtverrohý nebo Hadrián z Římsů na zachovaných dobových kresbách vypadá vážně a seriózně. Jaký byl asi doopravdy ? Fotografie v jeho době byla sotva v plenkách a Klicpera se na rozdíl od svých současníků Baudelaira, Poea či Němcové vyfotografovat nedal. Rozpor mezi humorem her a vážností portrétů či usedlostí profesorského postu, přiměl sochaře dát hlavě váhavý a možná trochu zasněný výraz. Vtip měly dodat neobvyklé barvy, ale kolorovaný bronz jen málokdy působí dobře. Poprsí je odhmotněné, tak jak je to pro pozdní Preclíkovu práci v bronzu typické.
Fialový cylindr je sochařovou představou o jedinečně hravé duši dramatika. Neobvyklý odstín měl podpořit efekt magického artefaktu v narážce na frašku Divotovrný klobouk z roku 1821. Tvar, který Preclík pro klobouk vytvořil, využila i jedna z jevištních dramatizací. Preclík měl ostatně klobouky rád, jednu svoji sochu nazval trochu klicperovsky : Správný klobouk správně nositi. Ani nelogická barevnost ani nejistota v charakteristice osobnosti pro nás nevytvářejí skutečný obraz českého obrozeneckého dramatika, což je ostatně velice nesnadný úkol. Umístění na průčelí divadla působí náhodně, bez souvislosti s ostatními sochami a dominantními prvky v okolí. Ale školáci si určitě vybaví moudrý klobouk z Harryho Pottera nebo rčení, že kdo je chytrý, má pod kloboukem.

Text byl poprvé publikován v říjnu 2012 v Hradeckém deníku.