Pomník
krátké
a
nezáměrné
návštěvy
V
září
roku
1840
se
charismatický
slovenský
student,
který
se
měl
stát
nejvytrvalejším
bojovníkem
za
sebeurčení
Slováků,
Ludovít
Štúr,
vracel
domů
ze
studií
v
městě
Halle.
Cestou
do
Bratislavy
se
zastavil
v
Praze
a
v
Hradci
Králové.
Do
Hradce
jel
na
žádost
svého
přítele,
redaktora
Květů
Jaroslava
Pospíšila,
aby
předal
balík
jeho
rodičům.
V
Hradci
se
mu
stala
nehoda,
zlomil
si
ruku
(nebo
nohu,
tady
se
prameny
rozcházejí)
a
musel
tu
na
čas
zůstat.
Při
rekonvalescenci
ho
ošetřovala
Marie, dcera
významného knihkupce a nakladatele Jana
Hostivíta
Pospíšila.
Byla
z
toho
velká
láska
a
několik
básní.
Část
jedné
z
nich
je
citována
i
na
desce.
Krátce
po
té
uherský fešák publikoval
v
Květech
báseň
na
rozloučenou.
Text
je
výmluvný
:
Zapomeň, Drahá,
zapomeň... Tatra
se
halí,
jinoch
zasmucuje.
/
Co
by
Ti
bylo
z
jinocha
smutného?
/
Z
jinocha,
jemuž
všecko
prorokuje
/
bouři
po
celý
čas
žití
zemského;
/
on
v
jejím
víru
na
vše
zapomene,
/
jen
někdy
kradmo
na
drahé
vzpomene...
on
na
vše
světa
zapomene
slasti,
/
jenom
nikdy,
jen
nikdy
o
své
vlasti!...
Marie
Pospíšilová
se
později
vdala
za
lékaře
a
žila
s
ním
v
Praze
a
ve
Vídni,
zemřela
roku
1876.
Politik,
jazykovědec,
učitel,
spisovatel
a
novinář
Štúr
měl
život
kratší
(1815
– 1856).
Setkání,
lásce
a
dotyku
Čech
se
sesterským
Slovenskem
vytvořil
připomínku
ve
formě
bronzové
a pískovcové desky
sochař
Pavel
Doskočil.
Součástí
vzpomínky
je
podobizna
Ludovíta
Štúra,
nikoli
však
Marie
Pospíšilové,
ta
je
zmíněna jen
v
textu.
Což
můžeme
klást
na
vrub
postavení
ženy
v
19.století.
Marie
krom péče o svou rodinu nic
významného
nevykonala.
Nebo
o
tom
prostě
jen
nevíme.
Nebyla
poslancem,
nenapsala
důležité
knihy,
nesestavila
spisovnou
řeč
a
neorganizovala
povstání,
neřečnila
na
tribunách.
Nepokusila
se
spojit
katolický
a
evangelický
proud
Slováků
na
bázi
jednotného
slovenského jazyka.
Byla
pouhým
důvodem,
proč
se
jméno
Ludovíta
Štúra
s
Hradcem
Králové
spojuje.
Přestože on
tudy
jen
jako
naprosto
neznámý
a
nevýznamný
studentík
projížděl...
Autor
desky,
sochař,
performer,
pedagog
a
člen
hudební
skupiny
Piano
Pavel
Doskočil,
známý
jako
vítěz
soutěže
na
nerealizovaný pomník
primátora
Ulricha,
našel
ještě
jednu
výnamnou
osobnost,
která
v
Hradci
Králové
pobývala
tak
trochu
nezáměrně.
Legendami opředený německý
umělec
Joseph
Beuys,
jeden
z
prvních
sociálních
a
ekologických
aktivistů
ve
světě
výtvarného
umění,
se
během
druhé
světové
války
učil
na
hradeckém
letišti
ovládat
letoun
Luftwaffe
Junkers
Ju
87
– Stuka.
S
ním
byl
sestřelen
na
Krymu.
Zraněného
nalezl
tatarský
šaman
a vyléčil
ho plstí,
voskem
a
medem,
což
se
stalo
základem
pro
tvorbu
a
mýtus
Josepha Beuyse.
Ludovít
Štúr
dostal
za
zlomenou
končetinu
a
zlomené
srdce
pamětní
desku
na
domě
číslo
22
na
Velkém
náměstí.
Byla
odhalena
15.
září
2006.
Jak
by
se
asi
dala
pojmout
připomínka
pobytu
Josepha
Beuyse
v
Hradci
Králové
?
Jakkoli
je
jeho
pobyt
zde
kontroverzní,
jde o osobnost světového formátu.
V jaké formě vyšlo v Deníku ? Ludovít Štúr vezl
Žádné komentáře:
Okomentovat