KAREL MAHRLA - ŘECKÝ OHEŇ

Řecký oheň = Dívka s kruhy 

Před Všesportovním stadionem na okraji Malšovic zatím ještě stojí dvacetimetrový objekt Gočárova žáka, architekta Karla Mahrly. Vysoká štíhlá kovová konstrukce bývá označována jako Dívka s kruhy nebo Řecký oheň. Vznikla v roce 1966 až 1968 a rozpor v názvech může mít na svědomí tradiční nedůvěra v abstraktní tematiku sochařství a geometrické formy. Autor bývá zmiňován jako o renesanční tvůrce. Narodil se 17.5. 1911 ve Dvoře Králové (zemřel 27.9.1999). Studoval architekturu na AVU v Praze u profesora Josefa Gočára, který v Hradci Králové v meziválečné době realizoval řadu staveb, na něž je město dodnes pyšné. Gočárův žák Máhrla byl architekt, sochař, malíř, fotograf a básník. V malbě byl spíše tradiční, jeho tématem byly krajiny a zátiší. V Hradci má kromě sochy na stadionu ještě dvě realizace v areálu fakultní nemocnice z počátku osmdesátých let. Jedna je před neurochirurgicku klinikou a druhá před pavilonem RTG diagnostiky. Dívka s kruhy /řecký oheň vznikla ve stylu Brusel, který byl v Čechách velmi populární. S tímto miminalizovaným přístupem totiž tehdejší Československou zažilo fenomenální úspěch na mezinárodní přehlídce v Bruselu v roce 1958. Brusel se pak udržel až do roku 1989, byť posledních dvacet let už ve velmi zředěné podobě. Do jisté míry to mohla být pro umělce jediná schůdná cesta, jak se vyhnout nadiktovanému socialistickému realismu. Proto lze hovořit o jakémsi zlidovělém národním slohu, v němž se spojila odvážná estetika meziválečných avantgard a dekorativní přístup poválečné éry. Ve stylu Brusel – stejně jako v této Máhrlově práci, vidí specialista na plastiku normalizace, sochař Pavel Karous (viz www.vetrelciavolavky.cz) zdomácnělý čapkovský charakter tvorby, humor a jednoduchost. Autor navrhl monument jako dekorativní objekt pro sportovní stadion a nikoli ideologický a propagandistický nástroj. Blíží-li se přestavba celého stadionu, je třeba se ptát – co se stane s lízátky a s Máhrlovou kovovou sochou ? Vzhledem k tomu, že památkově chráněné nejsou ani realizace Škodovy – Soutok, či L.J.Pospíšil, lze jen těžko předpokládat, že by tato solidní práce a doklad doby, požívala standardní památkové ochrany. Přesto by se neměla jen tak ztratit v propadlišti dějin. Podle Karouse snese srovnání s keramickým obkladem odvětrávacího komínu na Letné od malíře Zdeňka Sýkory z roku 1969 v Praze 6, který je dnes také správně památkově chráněný. Doufejme, že Hradečané budou bdělí. Řecký oheň zdůrazňuje nadčasovost sportu a jeho mírotvornou a národy spojující roli. Dívka s kruhy je oslavou schopností a vůle, které lidé propadlí sportu vykazují. Je stvořena jen z pěti tvarových segmentů – dvou kruhů a tří trojúhelníků. Přesto vypadá z každého pohledu jinak. Věc je designově promyšlená a představuje kvalitativní maximum, co mohlo přes ideologicky ovlivňené komise v šedesátých letech projít. Prosazení této sochy jistě bylo náročným diplomatickým utkáním.

Hradecké noviny Přežije Řecký oheň rekonstrukci stadionu


Posudek Pavla Karouse na plastiku Řecký oheň

KAREL HYLIŠ - POSTAVA S KRYSTALY

Postava s krystaly

V areálu středních škol mezi ulicemi Brněnskou a 17.listopadu stojí od konce osmdesátých let plastika Karla a Petra Hylišových. Oba sochaři, otec a syn, pocházeli z Vysočiny, žili v Havlíčkově Brodě. V hradeckých galeriích pravidelně vystavovali a Petr Hyliš zde v 80.letech externě vyučoval na pedagogické fakultě. Karel Hyliš získal řadu ocenění, čestných uznání a titul Zasloužilý pracovník kultury. Dnes je velmi obtížné normalizační plastiku spravedlivě ocenit. Jde o velmi rozpačité dědictví, které na veřejných prostranstvích působí většinou dost uměle a nesouvisle.

V dobových katalozích umělců se o jejich východiscích bohužel mnoho nedovíme. V krizi bylo nejen sochařství, ale i způsob psaní o něm. Z výrazů : zvláštní sdružování hmoty, morfologie tvorby, neklidný dialog a hledání, oslyšená tvorba čiší nejistota. Což přesně ukazuje v jakém vzduchoprázdnu tyto realizace vznikaly. Navíc se dočteme o odvaze experimentovat, kterou vůbec z díla ani z doby nepochopíme.

Ani název této konkrétní realizace není jistý. Totožný tvar nacházíme pod jmény Vesmírný plavec, 1985 – 1986 tepaná měď, případně i Rozvoj vědy a techniky, 1988, měděný plech. Možná se liší v detailu, vždy jde o stylizovanou ženskou figuru s rukou vztaženou vzhůru, v níž drží drátěnou krychlovou strukturu. Měla by působit jako letící. V Hradci Králové je usazena na kamenném sloupu se svislými drážkami, který jí dodává výšku, ale formálně k ní moc nesedí. Na sloupu obvykle stojí Panna Maria, přímluvkyně na nebesích. Usazením do výšky se alegoricky uctívají nejvyšší hodnoty – Nezávislost, Svoboda. Případně ti co vidí daleko jako Kryštof Kolumbus mají své místo na sloupu. V normalizačním jazyce si věda a průzkumníci vesmíru jistě také zasloužili vyvýšené místo. Jenže jak symbolicky zachytit něco tak neurčitého jako je rozvoj ? Dívka se hodí ke všemu, natahuje se do dálky, jakoby chtěla na cosi dosáhnout. Je to až příliš banální, schematické a klišé vyjádření. 

Realizace tohoto názvu se jistě dobře na nově vznikající sídliště u komisí prosazovala, navíc nebyla tvarově ani koncepčně nijak kontroverzní, nová nebo odvážná. Kromě Hradce Králové byl Rozvoj osazen také před obchodním střediskem v Třebíči. V osmdesátých letech mělo téma odůvodnění před ředitelstvím Mlékárny, dnes mezi školami můžeme plavkyni posuzovat v kategorizaci Pavla Karouse z webu Vetřelci a Volavky. Jeho dlouhodobá aktivita zabývající se normalizační plastikou má právě v této době grandiózní prezentaci v pražském Doxu. Karous z pozice současného umělce a nadšence pro 70. a 80.léta zařadil jednotlivé typy velmi vtipně jako Volavky, Mamutí kosti, Vetřelce, Trifidy a schoulené ženské postavy pochopil jako : Ztratila klíče. A právě do této kategorie by mohla postava s krystalem jako extrémní případ patřit. Možná jí právě někdo hází klíče z balkónu. Další možností, jak vstoupit do prostoru staršího sochařství je Spící město Dominika Langa na letoším Benátském bienále, kdy rekonstruoval a zaktualizoval ateliér svého otce sochaře Jiřího Langa.

Hradecké noviny Normalizační plastiku je dnes těžké ocenit