MAPA HRADCE - MALÉ NÁMĚSTÍ

Pokud procházíte Malým náměstím, jistě jste si všimli, že od úprav v roce 2007 si zde můžete prohlédnout historickou mapu města. Elegantní hvězdicovité orámování, typické pro barokní pevnosti, už na současné mapě Hradce nenajdete. Bronzová „ropná skvrna“, jak jí někteří přezdívají, leží vzdušnou čarou zhruba dvě stě metrů od pomníku muže, který se o zboření hradeb zasloužil, Ladislava Jana Pospíšila.

Mapa pochází z dílny partnerské sochařské dvojice Jana Pospíšila a Vlasty Samohrdové, kteří jsou také autory vizuální podoby slunečních hodin na témže náměstí. Záměrem autorů bylo zobrazit Hradec jako historické město a dodat prostoru smysluplný dekorativní prvek. Připomenout minulost, která nebyla jen jezuitská, ale i vojenská. Vybrali kapitolu moderních dějin, kdy ještě stála josefská pevnost vybudovaná v letech 1766 – 1789. Pevnost o rozloze tři sta dvacet hektarů byla pro město charakteristická až do konce 19.století, kdy si touha Hradečanů po modernizaci života vynutila její zbourání.

Reliéf je vymodelován podle kombinace dvou map. Pro vzhled vnitřního města zvolili autoři císařský povinný otisk stabilního katastru z roku 1840. Situaci trochu komplikovalo, že hradby nebývaly zakresleny do starších map, byly vojenským tajemstvím. Vnitřní opevnění je zobrazeno podle situačního plánu z roku 1890, jde o poslední stav před zbouráním.

Osm bastionů postavených za Josefa II. podle systému francouzského barokního specialisty na vojenskou architekturu, Markýze de Vaubana, rámuje staré město do osmicípé hvězdice, která je v současných dispozicích Hradce ještě mírně patrná. Hradec býval vodní pevnost, ale drahé osm až deset metrů vysoké hradby za šest a půl miliónu zlatých nikdy svoji funkčnost doopravdy nepředvedly. Válce o bavorské dědictví z roku 1778 se přezdívalo bramborová válka nebo švestkový povyk. Během válečného roku 1866 už bylo opevnění díky vývoji vojenské bojové techniky zastaralé. I když město Prusové nedobyli, zdecimovala obyvatelstvo cholera. Přesto si vojsko oceňovalo své pozemky tak vysoko, že až do doby L.J.Pospíšila je nebylo reálné vykoupit.

Mapa na Malém náměstí je největší realizací v ploše, která se odlévala v umělecké slévárně bronzu v Dolní Kalné. Navíc má tato mapa ještě jedno unikum : je vytvořena žebrováním na rubové straně tak, aby snesla zátěž běžného provozu náměstí. Po bronzu lze tedy chodit a zvládne i přejezd automobilu. Což jiné srovnatelné mapy historických měst nedokáží.

Za poskytnutí fotodokumentace děkuji Vlastě Samohrdové a Janu Pospíšilovi. Odkaz na Deník Mapě Hradce Králové

FRANTIŠEK ŠTOREK VĚKOŠE

Realizace Františka Štorka před Slávií ve Věkoších

František Štorek – Abstraktní skulptura ve Věkoších

Před samoobsluhou ve Věkoších je na sloupovitém podstavci umístěn neurčitý tvar, který Encyklopedie Hradce Králové popisuje jako Abstraktní skulpturu. Podle klasifikace Pavla Karouse, specialisty na problematiku normalizační plastiky, patří tato socha typově mezi mamutí kosti, případně vetřelce. Karous je absolvent VŠUP, proto asi nikoho nepřekvapí, že k otázkám tohoto období přistupuje zcela jinak než tradiční historie umění. Ta si totiž svůj přístup k tvorbě zmíněného dvacetiletí zatím jen pomalu tvoří. Jde rozhodně o stále ještě velmi osobní problém.

Sochař Pavel Karous má pro sedmdesátá a osmdesátá léta silně vyvinutý smysl a jeho pohled se příliš nezabývá hodnotícími stanovisky. Což mu dovoluje vtipně popsat sídlištní plastiky v pěti tvarových skupinách : ztratila klíče, kyčelní kost mamuta, triffidi, vetřelci a volavky. Celou databázi najdete na stránce vetrelciavolavky.com. Databáze včetně přesného umístění je dobrá také k ochraně tohoto, byť trochu problematického dědictví. Bronzové i kamenné práce se ztrácejí, často během revitalizací.

František Štorek (1933 – 1999) patří k ceněným sochařům, pocházel z Třebechovic a vystudoval Hořickou kamenosochařskou školu a pražskou akademii u profesorů Laudy, Lidického a Hladíka. Štorkovi se podařilo udržet si svou linii tvorby i v době, která některé jiné umělce vedla k pouhému převařování několika málo neproblematických témat až k rozbřednutí. Není nic špatného na sochách matky a dítěte, květiny, volavky nebo aktu. Špatné je na první pohled poznat, že sochař neměl žádný dobrý důvod pro vytvoření takové sochy. O abstraktních tvarech a partyzánech musíte být velmi přesvědčeni, aby ve veřejném prostoru v měnící se době obstáli. A právě to je trochu problém Štorkova tvaru. Není nezajímavý, ale je nelogický a vytržený z kontextu – pokud nějaký měl. Okolo jdoucí soše říkají tlusté střevo, masožravka, Adéla, mořská sasanka, améba, divná věc … Což ovšem zároveň znamená, že si na bizarní kámen zvykli a používají ho jako lokalizační bod. Je jedno, zda jde o mamutí chrupavku nebo o právě se rodícího vetřelce, socha je součástí hradecké topografie.

Odkaz na verzi v Hradeckém deníku . Zase jsou tam titulky, které deformují, co jsem napsala. Deník

SLUNEČNÍ HODINY

Sluneční hodiny

Sluneční hodiny na Malém náměstí

Česká republika je velmocí slunečních hodin. Přestože sluneční svit zdaleka neumožňuje jejich každodenní funkci. Ale patrně jsme otroci času nebo matematiky a statistik. Slunečních hodin je v Čechách téměř tři a půl tisíce. Druhé místo zaujímá Polsko, kde sluneční čas měří slabých 355 nástěnných, vodorovných, výškových nebo kulových hodin. Čtvrté je Slovensko s pouhými 245 slunečním hodinami. Existují stránky, které sluneční hodiny mapují a třídí podle krajů a obcí. V Hradci Králové také existuje Společnost pro sluneční hodiny v rámci Astronomické společnosti.

Válcové hodiny na Malém náměstí přibyly v roce 2007 spolu s kultivací tohoto prostoru. Zadání architektů, kteří si přáli optický záchytný bod, vyplnili sochaři Jan Pospíšil a Vlasta Samohrdová. Oba jsou absolventy AVU, Pospíšil je v současnosti ředitelem Hořického sochařského sympozia. Ale protože hodiny jsou složitý stroj závislý na výpočtech a pozorování slunce, je nutno dodat, že astronomická podoba hodin je dílem Miroslava Brože z Hvězdárny a planetária Hradce Králové.

Z více tvarových podob a variant byla pro otevřenou dolní část malého náměstí vybrána poměrně minimalistická verze, která se nejlépe hodila k novým architektonickým prvkům v prostoru. Hodiny také pochopitelně nesměly konkurovat barokní kašně s Janem Nepomuckým. Zkoušelo se s modelem ve velikosti 1 : 1. Pro hodiny byla použita dolnobřežická žula, bronz a nerezová ocel. Mechaniku hodin vysokých 170 cm navrhla a vyrobila hradecká firma Explat s.r.o.

Hodiny z Malého náměstí patří k typu válcových výškových, které pracují na principu měření výšky Slunce nad obzorem v různých ročních obdobích. Tento typ se vyskytuje v přenosné podobě v různých muzeích, ale pevně provázané s konkrétním místem jsou v ČR jediné. Co o hodinách možná nevíte, je fakt, že jsou interaktivní. Abyste zjistili, kolik je hodin, potřebujete nejen slunečné počasí, ale musíte nastavit pohyblivý ukazatel na správné kalendářní datum a otočit s celým válcem tak, aby stín bronzové šipky směřoval svisle dolů. Přesný čas určí konec stínu, tak jako u každých podobných hodin. Zvláštností tohoto typu hodin je, že se nemusí orientovat vzhledem ke světovým stranám jako vodorovné hodiny, ale musíme znát datum. Hodiny mají dva číselníky pro středoevropský čas a pravý sluneční čas. Tabulka se slunečním časem se pozná podle symetrických křivek s letním slunovratem uprostřed. Hodiny na základě slunečních rovnic půjdou správně až do roku 2100.

LUDOVÍT ŠTÚR - PAVEL DOSKOČIL

Pomník krátké a nezáměrné návštěvy

V září roku 1840 se charismatický slovenský student, který se měl stát nejvytrvalejším bojovníkem za sebeurčení Slováků, Ludovít Štúr, vracel domů ze studií v městě Halle. Cestou do Bratislavy se zastavil v Praze a v Hradci Králové. Do Hradce jel na žádost svého přítele, redaktora Květů Jaroslava Pospíšila, aby předal balík jeho rodičům. V Hradci se mu stala nehoda, zlomil si ruku (nebo nohu, tady se prameny rozcházejí) a musel tu na čas zůstat. Při rekonvalescenci ho ošetřovala Marie, dcera významného knihkupce a nakladatele Jana Hostivíta Pospíšila. Byla z toho velká láska a několik básní. Část jedné z nich je citována i na desce. Krátce po té uherský fešák publikoval v Květech báseň na rozloučenou. Text je výmluvný : Zapomeň, Drahá, zapomeň... Tatra se halí, jinoch zasmucuje. / Co by Ti bylo z jinocha smutného? / Z jinocha, jemuž všecko prorokuje / bouři po celý čas žití zemského; / on v jejím víru na vše zapomene, / jen někdy kradmo na drahé vzpomene... on na vše světa zapomene slasti, / jenom nikdy, jen nikdy o své vlasti!...

Marie Pospíšilová se později vdala za lékaře a žila s ním v Praze a ve Vídni, zemřela roku 1876. Politik, jazykovědec, učitel, spisovatel a novinář Štúr měl život kratší (1815 – 1856). Setkání, lásce a dotyku Čech se sesterským Slovenskem vytvořil připomínku ve formě bronzové a pískovcové desky sochař Pavel Doskočil. Součástí vzpomínky je podobizna Ludovíta Štúra, nikoli však Marie Pospíšilové, ta je zmíněna jen v textu. Což můžeme klást na vrub postavení ženy v 19.století. Marie krom péče o svou rodinu nic významného nevykonala. Nebo o tom prostě jen nevíme. Nebyla poslancem, nenapsala důležité knihy, nesestavila spisovnou řeč a neorganizovala povstání, neřečnila na tribunách. Nepokusila se spojit katolický a evangelický proud Slováků na bázi jednotného slovenského jazyka. Byla pouhým důvodem, proč se jméno Ludovíta Štúra s Hradcem Králové spojuje. Přestože on tudy jen jako naprosto neznámý a nevýznamný studentík projížděl...

Autor desky, sochař, performer, pedagog a člen hudební skupiny Piano Pavel Doskočil, známý jako vítěz soutěže na nerealizovaný pomník primátora Ulricha, našel ještě jednu výnamnou osobnost, která v Hradci Králové pobývala tak trochu nezáměrně. Legendami opředený německý umělec Joseph Beuys, jeden z prvních sociálních a ekologických aktivistů ve světě výtvarného umění, se během druhé světové války učil na hradeckém letišti ovládat letoun Luftwaffe Junkers Ju 87 – Stuka. S ním byl sestřelen na Krymu. Zraněného nalezl tatarský šaman a vyléčil ho plstí, voskem a medem, což se stalo základem pro tvorbu a mýtus Josepha Beuyse.

Ludovít Štúr dostal za zlomenou končetinu a zlomené srdce pamětní desku na domě číslo 22 na Velkém náměstí. Byla odhalena 15. září 2006. Jak by se asi dala pojmout připomínka pobytu Josepha Beuyse v Hradci Králové ? Jakkoli je jeho pobyt zde kontroverzní, jde o osobnost světového formátu.

V jaké formě vyšlo v Deníku ? Ludovít Štúr vezl