7cernychkominiku: JAROSLAV KOLOMAZNÍK

pondělí 2. ledna 2012

JAROSLAV KOLOMAZNÍK - MILENCI

Téma Milenců patří k poměrně neobvyklým tématům na veřejných prostranstvích. Vyskytuje se také pod názvem Polibek a vždy jde o setkání dvou těl ve společném prostoru. To je pro umělce výzva – jak prolnout dvě těla tak, aby socha byla srozumitelná, ale současně aby byla vhodná do prostoru obývaného lidmi různých názorů. Téma projevované lásky se dá zpracovat něžně, odtažitě, chladně, vyzývavě, naturalisticky, pornograficky, abstrahovaně, symbolicky... Protože u tohoto tématu vždy hrozí kontroverze, dávají sochaři i donátoři přednost méně konfliktním tématům, jakým je rodina s dítětem, matka s dítětem, sportovci nebo partyzáni stojící na dlaň od sebe a samostatné figury. Ačkoli je projevená láska jako souhra protikladů tématem, které dominuje našim životům téměř v každém věku, je chápána jako příliš intimní pro náměstí, vhodná snad do parku či do interiéru.

Před Klicperovým divadlem je umístěna pískovcová skulptura Jaroslava Kolomazníka Milenci. Sochař se narodil v Hodkovicích u Mohelnice v roce 1935. Studoval na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze i na Akademii výtvarných umění. Pobýval v ateliéru těch nejlepších, u profesorů Josefa Wagnera a Vincence Makovského. Řadu let vyučoval na kamenické škole v Hořicích. Je autorem mnoha figur na veřejných prostranstvích osazených v 70. a 80.letech. Web Vetřelci a volavky, který se specializuje na normalizační realizace, ho uvádí jako jednoho z nejfrekventovanějších sochařů. Dobové katalogy vyzdvihují Kolomazníkův smysl pro řád a kompoziční vyváženost.

Skulptura před divadlem je zajímavě tvarově řešená. Klubko údů milenců, vzájemně propletených těl, je sochařsky dobře promyšlené a zvládnuté. Je umístěné přímo na zemi, tak jak je to obvyklé u abstraktních a tvarově redukovaných land-artových realizací. Český termín pozemní sochařství se příliš neužívá, ale tady vcelku sedí. Tímto dynamickým tvarem se Kolomazník zabýval v 60.letech, padesáticentimetrový předobraz ze sliveneckého mramoru a metrová sádra jsou datovány rokem 1966, ale k osazení pískovcové verze před divadlem došlo až o třicet let později, v roce 1996. Instalace a použití sochy vnáší do jejího vyznění problém. Možná prostor můžeme vnímat jako relaxační a intimní, přesto nás tu toto téma trochu zaskočí. Důvodem je mj. usazení na kruhovém útvaru připomínajícím kanalizaci. Něco takového by si Milenci ani ve víru vášně jistě nevybrali. Podivnost si vynutila technická stránka věci, když skulptura měla být použita zároveň jako pítko. Komunikační prostor před divadlem je velmi komplikovaný pro umístění tradičních soch, které mají tendenci soustředit prostor okolo sebe a chovají se tak trochu konkurenčně. Přinejmenším zeleň je výborným pozadím pro milostný zápas Jaroslava Kolomazníka.