Šest soch na fasádě prvního paláce
bývalé
české
vzájemné
pojišťovny
v Divišově
ulici č.p.
829. Budova postavena podle návrhu J.Freiwalda
a
Böhma
kol.r. 1925,
na
trojúhelníkovém
půdorysu
v patře
se šesti
sochami
od
Stanislava Suka.
V
Divišově ulici za muzeem a naproti Komerční bance stojí trojitý dům
s půlkulatou střední částí a šesti sochami na fasádě. Jde o První palác bývalé české vzájemné pojišťovny postavené podle návrhu J.Freiwalda a Böhma roku 1932. I díky této stavbě se dobové
novinové články honosí metaforou Hradce jako severočeských Athén. Freiwald byl
Kotěrův žák z pražské akademie, pocházel z Hronova, kde projektoval
Jiráskovo divadlo. Sochy byly na palác osazeny až roku 1933 a jejich ideový
program byl velmi novátorský. Týkal se pojišťovnictví a dobrého obchodu v
Hradci Králové. Autorem všech šesti figur je pražský sochař Stanislav Suk, který se narodil v Praze
2.4.1904 a byl žákem sochařského oboru akademie v ateliéru Jana Štursy a
Bohumila Kafky, jehož byl od roku 1931 asistentem. Pokud se Vám styl postav zdá
podobný malinko pozdější práci Josefa Bílka na budově soudu na opačné straně
okruhu, podobnost asi není čistě náhodná. Sochy byly totiž realizovány, tedy
fyzicky vytesány z prvotřídního pískovce z lomů na Boháňce nedaleko Hořic v
Podkrkonoší kameníkem Františkem Bílkem,
starším bratrem Josefa Bílka, v jeho dílně v Podhorním Újezdě nedaleko
Ostroměře. Stejný pískovec použil Gutfreund na sousoší Babičky v Ratibořicích.
Šest třímetrových plastik vyjadřovalo
poslání pojišťovnictví,
jímž bylo životní zajištění
pracujícího člověka. Sochy představují duševního pracovníka (úředníka),
řemeslníka, obchodníka, alegorii města Hradce Králové, zemědělce (úrodu) a
spořivost jako takovou.
Původně
pražská Vzájemná pojišťovna byla založena dekretem dvorské kanceláře ve Vídni z
roku 1872. Ústav pracoval ve všech oborech pojišťování života i majetku. Členem
správní rady pojišťovny byl na počátku 30.let i starosta JUDr. František Ulrich.
V pozadí založení hradecké pobočky stála sociální myšlenka - dát v době krize a
nezaměstnanosti dělníkům příležitost k výdělku.
Velmi
dobře víme, že obchod a bezpečnost na cestách zosobňoval starořecký bůh Hermés,
pro Římany Merkur. Byl bohem dobrého obchodu a pojištění za dobrý obchod asi
považovat můžeme. Tady ovšem žádná figura nemá křídla ani na topáncích ani na
helmici. Třicátá léta byla mnohem pragmatičtější než secese a historismus. O
jednotlivých sochách se podrobně dozvíme příště.
Úředník na fasádě
V
Divišově ulici těsně za muzeem stojí První palác bývalé české vzájemné pojišťovny, jehož
první patro osadil pražský sochař Stanislav Suk šesti třímetrovými
plastikami na téma pojišťovnictví. Figury představují duševního pracovníka (úředníka), řemeslníka, obchod, alegorii města Hradce Králové, zemědělce (úrodu) a spořivost.
Abychom
ideu spořivosti pochopili, půjdeme na to zleva, jako když se píše. Podle
dobových materiálů je v první postavě muže zahrnuta veškerá práce duševní, pojišťovací agenda a důvěra v pojišťovací systém. První socha tvoří pár se sochou
poslední, ženskou a tou je spořivost.
Nejenže
úředníka můžeme porovnat s figurami Josefa Škody na protější Komerční bance,
kde je jeden velmi výrazný a akční s telefonem v ruce na bočním výjevu a
několik dalších přímo při práci na úzkém reliéfu o bankovkách nad vchodem.
Tento
úředník je klidný, stojí v reprezentativní, spíše než v pracovní poloze.
Má na sobě tógu, jaká se nosila v klasickém Řecku, nikoli soudobý šat, jako
Škodovi úředníci. Odkazuje nás tedy ke klasickým a tím i ideálním hodnotám, na
rozdíl od reality civilismu a každodennosti. Levou ruku si muž klade na hruď,
jako by přísahal a v pravé drží tabulku nebo svitek se záznamy, bezpochyby
plnými čísel. Jeho levá noha je vysunuta mírně před římsu, jako by byl
rozkročen. Není to však žádný bezhlavý let, jakým se vyznačuje Níké
Samothrácká, ani dynamický pohyb Štursova Vítěze ze sloupu před gymnáziem.
Vykročení je nejen přirozenější postoj, aby dlouhé štíhlé figury nevypadaly
příliš staticky a egyptsky, je to také naznačení pohybu vpřed, ale velmi
opatrného. Figura muže je svalnatá, nepochybně je stoupencem rozvoje ducha i
těla podle Miroslava Tyrše. Avšak endorfiny z tělesného cvičení přehlušuje
soustředěná vážnost až přísnost výrazu. Úředníkem neboli duševním pracovníkem
mohl autor myslet soudce, právníka, lékaře, účetního, historika, inženýra a
mnoho dalších slušně vydělávajících profesí, jejichž hlavním cílem mělo být
ukládání si peněz v bance – spořivost. Součástí moderního života se stávalo
také myšlení na zadní kolečka - pojištění.
Figura
zároveň představuje modelového úředníka pojišťovny, díky jehož píli a solidnímu
vystupování měli mít všichni klienti absolutní důvěru v činnost ústavu i celého
pojišťovacího systému. Na tabulce tento matematik patrně právě počítá míru
rizika a koeficient úroků včetně vyplacené sumy za dvě desítky let, pokud
nepřijdou války a přírodní katastrofy. Tato figura nemá žádné božské atributy,
přes neobvyklý šat je čistě z tohoto světa. Však také před mocí bohů se nelze
pojistit jinak, než obětí a modlitbou a ani to není jisté. Lidský systém měl
být zcela průhledný a zcela matematický a tím i v řeči čísel spravedlivý.
Odkaz na článek v Deníku
Symbol
obchodu v Divišově ulici
Zemědělská práce a dobrá úroda
Řemeslník jako součást ideje pojištění
V Divišově ulici těsně za muzeem stojí První palác bývalé české vzájemné pojišťovny, jehož první patro osadil pražský sochař Stanislav Suk šesti třímetrovými plastikami na téma pojišťovnictví. Figury představují duševního pracovníka (úředníka), řemeslníka, obchod, alegorii města Hradce Králové, zemědělce (úrodu) a spořivost.
Nápadná
je fyziognomická podobnost zvláště mužských figur, jako kdyby Úředník,
Řemeslník a Hradec Králové byli bratři. Možná jejich typ vycházel z
jediného modelu. Postoj řemeslníka by se dal popsat jako pevně rozkročený,
spíše než rozběhnutý. Drží tak těžké kladivo, že se jeho základna daná velkýma
bosýma nohama na římsičku takřka nevejde. Kladivo bývalo symbolem severského
boha Thora, což dobře známe z filmu i z komixů, ale toto kladivo nejspíš není
kouzelný Mjöllnir, vykovaný skřítky.
Pokud by měl řemeslník něco z Thora Hromovládce, byl by mimo jiné patronem
plodnosti země a strážcem a vykonavatelem spravedlnosti.
Kladivo
je v obvyklé symbolice nástroj, ale i zbraň. Bývá odznakem moci a síly. V právu
je symbolem ukončení nějaké akce, například odklepnutí aukční položky. I smrt
papeže určuje poklep zlatým kladívkem. Pro Kelty bylo kladivo magické, svobodní
zednáři považují kladivo za symbol rozumně orientovaných volných sil. V dopravě
zkřížená kladiva znamenají pracovní den. Kladivo je v současnosti symbolem
práce, označuje dělnickou třídu. V minulosti ho často doprovázel srp, jako
symbol spojení dvou manuálně pracujících stavů – jednoty dělnictva a rolnictva.
Řemeslník
nemá na sobě přímo tógu, jako jeho kolega vlevo, ale spíše stylizovanou suknici
odkazující k idealizovaným starým slovanským časům. Je to někdo, kdo pracuje
rukama, těžce pracuje v řemesle či průmyslu. Opět můžeme porovnat se Škodovou
vizí na bočním reliéfu Komerční banky. Řemeslníkovi do páru byla vytvořena
ženská socha Zemědělství neboli Dobré úrody, která stojí druhá
zprava. Zemědělství, průmysl a buržoazie (symbolizovaný zde úředníkem)
zastupují tři hlavní typy pracovně aktivních skupin obyvatelstva.
Řemeslník,
dělník, manuální pracovník patří mezi modelové pojištěnce ústavu. Kromě
pojištění majetku je totiž významným produktem pojišťovacích ústavů také
pojištění rizik a náhlého dožití. Rizika byla jistě v životě pracujícího v
průmyslu vždy vysoká. Řemeslníka se mohlo dotýkat i důchodové pojištění, jehož
historie se datuje v Čechách teprve od roku 1926.
Odkaz na článek o řemeslníkovi v Deníku  | |
| Dobrý obchod |
V
Divišově ulici těsně za muzeem stojí První
palác bývalé české vzájemné pojišťovny, jehož první patro roku 1933 osadil
pražský sochař Stanislav Suk šesti třímetrovými plastikami na téma
pojišťovnictví. Figury představují zleva : duševního pracovníka (úředníka),
řemeslníka, alegorii města Hradce Králové, obchod, zemědělství (úrodu) a
spořivost.
Včasný
obchod není úplně typická charakteristika pro jakoukoliv sochu. V tomto
případě je to ženská postava, kterou poznáme podle Merkurovy hole v pravé ruce
a přesýpacích hodin – starobylého symbolu času v ruce pravé. Tvoří pár s
mužskou figurou města Hradec Králové po její pravici, prvního pokrokového města
v Československu, kde se má dobrý obchod s pojištěním uzavírat.
Nejbližším
ideovým programem, který vychází z předchozího secesního slohu je výzdoba
pražské Nové radnice, kterou dekoruje Skromnost, Ušlechtilost, Síla a
Vytrvalost Josefa Mařatky doplněná Revizí a Účetnictvím
Stanislava Suchardy. Tam byly vystaveny vlastnosti vhodné pro město. Bohuslav
Schnirch vypracoval pro jednu z pražských pojišťoven odstrašující výjevy : Volání
na poplach a Hašení požáru. Pojišťovny i v malířských dílech rády
upozorňovaly na nebezpečí živlů – takové obrazy maloval například František
Ženíšek a jejich kresebné předobrazy jsou v majetku Galerie moderního umění
zde v Hradci. V těchto případech šlo o názorné ilustrace, Sukovy symboly jsou
trochu záhadnější. Přesto postava
obchodu díky Merkurově holi nejjasněji navazuje na dávnou symboliku. Merkur byl
bůh obchodu, cest a cestovatelů a byl velmi rychlý. Jako posel bohů nosil
okřídlené sandály. Proto hodiny v druhé ruce ženy upřesňují názor na čas. Nejde
o chvat, ale spíš o pohotovost a správný okamžik.
Merkurovu
hůl – Caduceus, tradičně tvoří dva navzájem propletení hadi, kteří symbolizují
rovnováhu dvou protikladů : mužského a ženského principu nebo přírody a vědění.
Někdy je hůl chápána také jako kouzelná. Hadi mají hlavy obráceny k sobě,
jakoby spolu hovořili a nad nimi je hůl okřídlená. Hůl získal Merkur od
Apollóna a znamená také plodnost neboli tvořivou sílu, jde tedy o symbol obrody
života. V tomto případě je hůl tak stylizovaná, že křídla a hady poznáme, jen
pokud o nich víme. Tato postava okolo jdoucímu říká : Pojištění je dobrý
obchod, který je nutno uzavřít včas, aby váš život mohl být svobodně tvořivý,
plodný a harmonický...
Podle
oficiálních dat dnes ziskovost pojišťoven překonává všechny jiné velké firmy,
jako jsou dopravní podniky, automobilky, ale třeba i obchodní řetězce. Pojišťovny
dosahují průměrně okolo 25% čistého zisku z obratu, což je mnohem více ve
srovnání s automobilkami, jejichž zisk z obratu bývá jen okolo 2%.
Kdo ví, nejspíš to tak bylo i za první republiky.
Odkaz Obchod
 |
| Hradec Králové |
Symbol města
V Divišově ulici těsně za muzeem stojí První palác bývalé české vzájemné pojišťovny, jehož první patro osadil pražský sochař Stanislav Suk šesti třímetrovými plastikami na téma pojišťovnictví. Figury představují duševního pracovníka (úředníka), řemeslníka, obchod, alegorii města Hradce Králové, zemědělce (úrodu) a spořivost.
Třetí
bratr vedle Úředníka a Řemeslníka, socha zosobňující město,
není ve finální šestici náhodou. Je to pocta městu, město podpořilo založení
hradecké pobočky s úmyslem dát v době krize a nezaměstnanosti občanům
příležitost k výdělku. Členem správní rady pojišťovny byl v této době také
starosta JUDr. František Ulrich.
Sukova
Alegorie Hradce není na mapě města první ani jediná. Starší předobraz od
Stanislava Suchardy můžeme objevit na budově muzea. Drobnou figuru génia, či
města Hradec Králové drží v dlani jedna z bohyň-královen ve významu pevného
bodu, kvůli kterému se dá pohnout třeba i zeměkoulí. Protějškem figuře města z
Divišovy ulice je ženská alegorie včasného obchodu. Dohromady pár představuje
Hradec Králové jako první pokrokové město v Československu, kde se má včasný a tudíž výhodný obchod
(se spořením a pojištěním) uzavírat.
Zosobnění města najdeme i na slavné Alegorii dobré vlády od
Ambrogia Lorenzettiho na radnici v
Sieně. Malba přemýšlející o podmínkách dobré vlády vznikla v první polovině 14. století, kdy u nás vládli
Lucemburkové. Malíř kolem dobrého
vládce a trůnící ženské personifikace města usadil řadu postav znázorňujících
jeho vlastnosti : Velkomyslnost, Umírněnost, Sílu, Mír, Moudrost a ctnosti : Víra,
Láska, Naděje, dále Statečnost, Moudrost, Šlechetnost a Střídmost a také
Spravedlnost, Svornost a Jistotu.
Důležitá je také malba krajiny znázorňující důsledky dobré vlády : země
rozkvétá, vede se obchodu i zemědělství, lidé spolu jednají ve veřejném
prostoru zdvořile a slušně. Jak vypadá špatná vláda, netřeba se ptát. Podmínek
dobré vlády nebylo rozhodně nikdy málo a umělcům a autorům těchto konceptů se
zdálo podstatné tyto nesamozřejmé věci pojmenovávat a umisťovat je veřejně
lidem na oči.
Figura
Hradce Králové na fasádě v Divišově ulici zastupuje občana stejně jako
symbolického hospodáře, dobrého vládce. Drží v ruce městský erb, podle kterého
ho jasně poznáme a na který přísahá. Přísahá na tradici města, že ho směruje k
dobré budoucnosti. Díky práci dělníků, rolníků, úředníků, díky spořivosti a
včasnému obchodu bude město prosperovat.
 |
| Zemědělství |
V Divišově ulici těsně za muzeem stojí První palác bývalé české vzájemné pojišťovny, jehož patro osadil pražský sochař Stanislav Suk šesti třímetrovými plastikami na téma pojišťovnictví. Figury představují duševního pracovníka (úředníka), řemeslníka, obchod, alegorii města Hradce Králové, zemědělství (úrodu) a spořivost.
Předposlední
socha zleva zobrazuje zemědělskou práci a její výsledek – dobrou úrodu jako
ženskou figuru. Ženy bývaly se zemí a péčí o plody země ztotožňovány tradičně.
Každý ale dobře ví, že poctivá práce na polích a v sadech ještě automaticky
neznamená dobrý výsledek. Země, příroda a živly si mohou pro člověka připravit
nepěkná překvapení, o válkách a moru ani nemluvě. Před výsledky vědy, jakými
jsou zavodňování, úpravy krajiny, hnojení, chemie, zábrany proti škůdcům, byla
nejlepším pojištěním před katastrofami a biologickou nepřízní modlitba či oběť bohyni země Ceres a
specialistce pro dobrou úrodu Pomoně. Obě jména se k nám díky renesanci a
humanismu dostala až z antiky a ve výzdobě trochu splynula. Slované a Keltové
na našem území měli svá stará božstva, ale v umění rozhodně převažují bohové
antiky, i díky literatuře. Častěji se objevuje Pomona, původně ochránkyně ovoce
a sadů, protože byla vnímaná jako dívka, kdežto bohyně země a obilí Ceres byla
zralou ženou.
K Pomoně
/ Ceres odkazují obilné klasy a srp, které dívka drží. Klasy symbolizují
hojnost a srp právo tuto hojnost používat. Srp je samozřejmě také symbolem
rolnictva, vždyť dělník drží kladivo. Oba atributy se během vlády komunistické
strany poněkud opotřebovaly, ale používaly se už dříve. Se srpem bývá
zobrazována například Svatá Notburga, která žila v Tyrolsku v 13. století,
pracovala na poli a i přes nepřízeň, zlobu a křivdy si zachovala křesťanský
postoj.
Figura
spjatá se zemědělstvím zcela přirozeně vytváří dvojici s řemeslníkem, tedy
mužem s kladivem stojícím druhý zleva. Takové spojení nás dlouho provázelo i na
předrevoluční stokoruně, kde žena v šátku zastupující rolnictvo rovněž třímá
svazek klasů. Dva nejdůležitější dělné stavy či pracující třídy stály většinou
v opozici proti duševním pracovníkům, ale zde jsou zobrazeni společně. Ti
všichni přispívají k bohatství země a všichni musí být pro své vlastní dobro
pojištěni, samozřejmě.
 |
| Spořivost |
Spořivost
– symbol moderní doby
V Divišově ulici těsně za muzeem stojí První palác bývalé české vzájemné pojišťovny, jehož první patro osadil pražský sochař Stanislav Suk šesti třímetrovými plastikami na téma pojišťovnictví. Figury představují Duševního pracovníka (úředníka), Řemeslníka, Obchod, Alegorii města Hradce Králové, zemědělství
neboli Dobrou úrodu (úrodu) a Spořivost.
Figury
vytvářejí tři smíšené páry, Spořivost souvisí s duševním pracovníkem, který
v sobě zahrnuje veškerou práci duševní, pojišťovací agendu a důvěru v pojišťovací systém.
Celý ideový program měl být vývěsním štítem pojišťovny. Měl jasně sdělit, že
pojištění je pro všechny. Pro ty, kdo vykonávají práci duševní; pro ty, co v
řemesle a průmyslu používají svou fyzickou sílu; pro ty, kteří ze země
získávají její bohatství na polích; pro ty, kdo obchodují; pro celý Hradec
Králové. Měl dokázat, že pojišťovnictví je moderní způsob spořivosti. A
pojišťovna se postará o všechny zcela stejně – o dělníky, rolníky i úředníky a
obchodníky. Všimněte si, že všechny figury jsou stejně vysoké a to mužské i
ženské.
Nebo
mohl také sdělovat, že o pracující v průmyslu i zemědělství se dobře postará
pojišťovací agent, obchodní specialista dobře zhodnotí jejich vklady a svůj
zisk z toho bude mít i Město Hradec Králové.
Spořivost
může být něco jako nová lidská vlastnost. Figura měla asi také naznačovat, že
spořitelna nebude prostředky svých poplatníků plýtvat. Žena drží pokladničku,
malý trezor, nic víc a tváří se přísně a zodpovědně. Jde o symbol, který tradiční
symbolický systém vůbec nezná. Šetrnost nepatřila ke křesťanským ctnostem a
mohla se objevit nejspíše s obchodním duchem protestantství či kalvinismu.
Hospodářství minulých dob nebylo zvyklé vytvářet přebytky. Co země vydala, to
se spotřebovalo.
Ovšem
pojištění úplně nesouvisí se šetrností, ono je spíš investice. Pojištění
prostřednictvím svépomoci a vzájemných dohod známe už od kameníků z Egypta, z
Chamumurabiho Babylonie (sdružovali se majitelé velbloudů, aby nikoho z nich
ztráta karavany tak nebolela), k dokonalosti systém dovedli Féničané (dopravní pojištění lodí i nákladů), Řekové odškodňovali pozůstalé po
válečných hrdinech, středověk znal námořní pojištění a nejvýznamnější systém se
vyvinul z nápadu kavárníka Edwarda Lloyda - Pojišťovna Lloyds. V našich zemích
se o zakládání pojišťoven hodně zasadila Marie Terezie. Možná i proto je
spořivost žena...
Pojištění
nechrání před ztrátou nebo bolestí, ale může zminimalizovat strach, obavy a
nejistotu. Není divu, že si bez něj naši rozvinutou a téměř ateistickou
společnost nedokážeme představit. Zobrazení myšlenky pojišťovnictví šesti
pískovcovými figurami v nadživotní velikosti rozhodně nemotivovala šetrnost,
byla to investice do reklamy.
Odkaz na článek v Deníku Přísná žena
Odkaz na článek v Deníku Přísná žena
 |
| Šest soch z dobového tisku - Osvěta lidu |
Žádné komentáře:
Okomentovat