JAN ŠTURSA - VÍTĚZ

Vítěz (1921), osazen 1927

před budovou Gymnázia J.K.Tyla

Jan Šursa (1880 – 1925)

Jan Štursa, autor vítězné plastiky před Gymnáziem J.K. Tyla, byl největším básníkem českého sochařství. Psalo se o něm jako o sochaři mládí1. Oproti Myslbekově přísnosti a Gutfreundově stavebnosti přicházel s citovým rozechvěním, prožitkem, snem, smyslností a okouzlením. Často spolupracoval s architekty Janem Kotěrou a po té i s jeho žákem a pokračovatelem Josefem Gočárem.

Vítěz má předobraz v antické Níké Samothrácké, která okřídlená a rozběhnutá stojí nad schodištěm v Louvru. Níké je totiž řecky vítězství. A to, jak se zdá, musí být v rozletu. Druhou možností je ozdobit ho darem pro vítěze, ratolestí. Štursova socha je vítězná hned dvakrát, má totiž obojí, rozběh i lipovou či vavřínovou větvičku. Zároveň je mladík také geniem, bůžkem a ochráncem místa. Štursa o něm přemýšlel jako o štítu či lodní přídi.

Poprvé se v jeho práci chlapec s ratolestí objevil roku 1918 jako Génius ve společnosti spisovatele na pomníku Svatopluka Čecha. Naposledy vítězný mladík povlával nad návrhem památníku legionářů do Říma, který už zůstal jen ve skice. Vítěz má ladnost Davida a sílu odpoutaného Prométhea. Ve Štursově díle ho doprovázejí Ikaros a Raněný. Vzlet a pád.

Génius s lipovou ratolestí byl vztyčován nad československým pavilonem v Paříži roku 1925 právě v okamžiku, kdy přišla zpráva, že jeho autor v Praze umírá. Socha byla na této mezinárodní výstavě centrem architektonické kompozice, za kterou Gočár získal Zlatou medaili, Velkou cenu a řád Čestné legie. Z této tak úspěšné výstavy byl na radu Josefa Gočára hradeckými představiteli zakoupen kromě Vítěze ještě Gutfreundův kamenný znak se lvem.

Štursa sám tohoto Génia miloval a byla to jeho vítězná tvůrčí myšlenka, která se stala apoteózou mládí a odvahy nově zrozené republiky, dokonce symbolem jejího sebevědomí, jak se Československo prezentovalo v Paříži. Gočárova budova v pozadí jsou vlastně křídla – proto je Genius / Vítěz mít nemusí. Na vysoký pylon postavil Gočár Vítěze až po Štursově smrti. Bez něj by Vítězství nebylo Velkým vítězstvím. Což zřetelně dokazuje důležitost účasti architekta při osazování jakékoliv plastiky ve veřejném prostoru. Protože bronzová socha může mít celkem pět odlitků, stojí totožný Vítěz ještě před Letohrádkem královny Anny v Praze. Zůstal tam po výstavě Jana Štursy a jeho žáků v roce 1977. Před renesanční stavbou může hrát roli florentského Davida, biblického vítěze nad obrem Goliášem, ale v Hradci na vysokém sloupu je jeho umístění skutečně geniální.  

Hradec Králové měl mít ještě jednu Štursovu velkolepou sochu, pomník T.G.Masaryka, ale protože sochař předčasně zemřel, vytvořil ji Otto Gutfreund.

Článek byl původně psaán pro Hradecký deník, viz odkaz

Jan Štursa - Vítěz

Bronzovému Vítězi ...