 |
| Josef Škoda Ladislav Jan Pospíšil |
Pomník Ladislava Jana Pospíšila patří bezesporu k těm nejlépe zvládnutým ve městě a mohl by být s poctou Františku Ulrichovi asi nejspíše srovnáván, vždyť byli současníci. Ulrich nahradil o jednadvacet let staršího Pospíšila na pozici v radě města i v srdcích Hradečanů. Pospíšil (1848 – 1893) nebyl jen zasloužilým politikem, byl také mužem, který okouzloval širokými znalostmi z téměř všech oborů lidské činnosti. Jeho rétorické schopnosti byly obdivuhodné, dokázal mluvit o technice i filozofii a Velké francouzské revoluci, psal milostné verše a používal nejméně dva pseudonymy. Pravda, jen pro bohulibé záměry. Pod pseudonymem Jan Karlík vydal knížku pohádek Zlaté mládí, zatímco pod jménem Pavel Volný vyšla publikace o bitvě u Hradce Králové, včetně mapky bojiště. Když vydával s J. Červeným Komenského Orbis Pictus, přidali popis nejnovějších vynálezů a objevů, železnici, telegraf, šicí stroj, parní stroj, míry, váhy i poznatky o Evropě.
Autorem Pospíšilova pomníku byl hradecký sochař Josef Škoda (1901 – 1949), od něhož je ve městě ještě socha Boženy Němcové, zpočátku velmi kontroverzní Soutok Labe a Orlice a plastiky na budovách Komerční banky a nádraží a dva koželuzi na průmyslovce.
Původně měl být Pospíšilův monument symbolicky vytvořen z hradebního kamene, ale po čtyřiceti letech už žádné nezbyly, takže figura byla nakonec odlita z bronzu. Nad fyzickou podobou bděl pamětník a tehdy už exstarosta Ulrich a Pospíšilova rodina. Zpočátku se počítalo s odhalením 6. března, což bylo čtyřicáté výročí politikovy smrti a zároveň předvečer narozenin prezidenta T. G. Masaryka. Pro umístění se upravoval terén, odstraňoval sloup elektrického vedení, stěhovalo se benzinové čerpadlo a hlavně se konala zkouška s kašírovanou verzí pomníku. První republika neponechala nic náhodě. Pospíšilovu památku měšťané 25. června 1933 řádně oslavili, toho dne otevírali i Tyršův most přes Labe. Na slavnost byly vytištěny speciální kartičky s pozváním, na věnci stálo Vždy vděčné město Hradec Králové. Dlouho dopředu na městskou kancelář docházely oficiální gratulace, telegramy a omluvy. Starosta Pilnáček a exstarosta Ulrich měli řeč, vystupoval pěvecký sbor, hrála se hymna, následoval oběd v Grandhotelu. Chtěli natočit dokument, ale vydali aspoň brožuru s textem ředitele muzea Ludvíka Domečky.
Pro pomník Ladislava Jana Pospíšila od sochaře Josefa Škody, instalovaný 25. června 1933, byla vybrána rušná křižovatka s výhledem do ulice po Pospíšilovi nazvané a navíc místo, kde se 4. 10. 1884 slavnostně započaly bourat hradby. Umístění a podstavec s nápisem Lad. Jan Pospíšil, osvoboditel města z pout hradebních navrhl architekt Václav Rejchl.
Náměstek starosty Pospíšil (1848 – 1893) měl pozoruhodný osud, byl pokládán za jasného vítěze příštích voleb, za budoucího starostu, zemřel náhle a tragicky do slova a do písmene uprostřed práce. Vlastně mu život neposkytl období uspokojení, myšlenku zboření hradeb a odkup vojenské pevnosti městem dotáhl až k závěrečným smlouvám, které byly podepsány jen pár dní po jeho smrti. Bronzová socha poskytuje jeho životu katarzi, na podstavci z pískovce shlíží z výšky na třídu, která by bez něj nikdy nevznikla, stejně ovšem jako jiné ulice, muzeum, divadlo, nová budova nemocnice, česká beseda, kvalitní pitná voda pro město, nové studně, kanalizace, odtoky, školy, další směr železnice i regulace řek a splavnost Labe.
Škodovi se podařilo v protikladu k destrukci hradeb zachytit Pospíšila coby muže pevného jako skála, jasných obrysů, aniž by z něj udělal michelangelovského obra. Škodův Pospíšil zůstává intelektuálním typem člověka a politika, vždyť pocházel z knihkupecké a knihtiskařské rodiny už v několika generacích, jeho pevnost se nevylučuje s určitou jemností osobních rysů i zpracování. Podstatné je také umístění plastiky v parku, na okraji důležité relaxační zóny v centru města.
Spisovatel Ignát Herrmann, Pospíšilův bratranec, politika charakterizoval v Ottově slovníku těmito slovy: Pospíšil byl muž vážné, hluboké povahy, pevného charakteru, břitkého vtipu, střídmý, činnosti neúmorné. Tomuto popisu Škodův pomník beze zbytku odpovídá. Pro nepochybný význam Pospíšilovy památky svědčí paradoxně i fakt, že za druhé světové války musel být pomník jako nebezpečný symbol dobrých časů odklizen. Naštěstí nebyl roztaven ani ztracen a mohl se vrátit na své původní místo 7. října 1946. Nad jeho reinstalací ještě bděl jeho autor Josef Škoda, který o dva roky později zemřel.
Zakladatel moderní podoby města je prezentován s nepochybnou lehkostí, s pružným postojem, s novinami či plány v ruce, s bystrým úsměvem a jiskrou v kamenném oku, ale i s důkladností a precizností ukrytou za vestičkou a řadou knoflíčků.
Pokud takový muž s uspokojením shlíží na výsledek svého úsilí, je zřejmé, že i Hradec Králové vyhlíží pod jeho očima jako klidné a spokojené město. A takové ono nepochybně je. Nebo snad ne?
Jen škoda, že se Škoda trochu moc podobá pomníku Jana Štursy.
 |
| Jan Štursa - Bedřich Smetana Litomyšl, 1824 |
Texty byly psány pro Hradecký deník, kde byly poprvé uveřejněny.
Osvoboditel z pout hradebních
Pospíšilovu sochu Hradečané řádně oslavili
Žádné komentáře:
Okomentovat