SVATOJÁNSKÉ ORATORIUM

Jan Nepomucký podpírán anděly, kopie

Jan Nepomucký podpírán anděly 

S tímto světcem se v Hradci Králové setkáváme velmi často. Kromě kašny je zobrazen na mariánském sloupu, na domě č. 163 V Kopečku i na fasádě kostela, který mu byl zasvěcen v Zieglerově ulici. Jediná figura mu může konkurovat a tou je Jan Hus. Však také se mnozí domnívají, že popularita Johánka z Pomuku, téměř současníka Husova, byla uměle podpořena v době baroku především jezuity, aby potlačila Husův kult inspirující ke vzpouře.

Uprostřed Malého náměstí je kašna s neobvyklým zpodobením Jana Nepomuckého. Běžně ho poznáme podle pěti hvězd, které se zjevily na obloze, když bylo z Vltavy vyloveno jeho tělo. Má je usazeny na svatozáři, leč tato socha o svatozář v průběhu času přišla. Nepomuk byl významným právníkem a zpovědníkem královny. Dotrpěl svůj pozemský život předčasně vzhledem k tomu, že některá z jeho funkcí zkřížila plány králi Václavu IV. Lucemburskému. S Janovým příběhem jsou spjaty i zázraky. Nejdůležitějším je tkáň nalezená po několika stech letech neporušená v jeho lebce. Dlouho byla pokládána za jazyk – tedy ten orgán, kterým Johan z Pomuku zpovědní tajemství nezradil.

Socha je výjimečná námětem i autorstvím. Je pokládána za práci z dílny barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna, který působil ve východních Čechách poměrně často, nejnápadněji v nedalekém Kuksu. Braun žil v letech 1684 až 1738. Kašna se sochou by měla pocházet z roku 1718, kdy ji objednal rychtář Jan Fridrich. Původně stála na podstavci u dominikánského kláštera nedaleko Pražské brány. Na dnešní místo byla přenesena až roku 1772. V té době byl díky budování pevnosti klášter zbořen. Kašna byla k sousoší připojena až dodatečně. Voda do ní byla přiváděna z věže Kropáčka. Dříve v těchto místech stávala roubená studna.

Kašna byla na přelomu milénia rekonstruována, originál sochy (se svatozáří a s hvězdami) je uložen v královéhradeckému muzeu. Na Malém náměstí ji zastupuje kopie vytvořená hradeckým sochařem a kameníkem Václavem Škodou z roku 1930. Má to své důvody. Barokní sochy jsou obvykle vytvořeny z pískovce, jehož poločas rozpadu se ve středoevropském podnebí odhaduje průměrně na 300 let (v případě špatných podmínek je ale i mnohem kratší) a ty už od dob baroka uplynuly. Kašna byla odhalena 18.prosince 2001, včetně znovuzavedení vodního režimu, takže v této podobě stojí na Malém náměstí téměř přesně deset let. Jan Nepomucký patří mezi ochránce české země - zemské patrony zvláště při přírodních pohromách a povodních.

Kamenné sousoší sv.Jana Nepomuckého na modlitbách podpíraného velkými anděly, tzv. Svatojánské oratorium, je ikonograficky velmi vzácné. Sochařské dílo je umístěno na vysokém třídílném podstavci zdobeném volutami, barokními římsami a kartušemi se zlacenými latinskými nápisy. Podobný výjev téhož světce s anděly, mladší, ale rovněž z Braunovy dílny, lze vidět také ve Smiřicích. Jedna kopie stála v Praze na Václavském náměstí, další ve Dvoře Králové a Stěžerách. Možná jde o apoteózu Jana Nepomuckého. Apoteóza znamená zbožštění, přijetí či vyzdvižení na nebesa mezi bohy. To by byl posmrtný výjev. Podle legendy jde spíše o okamžik, kdy Nepomuk umdlévá. Právě prožil zážitek vnitřní vize s ukřižovaným Kristem a byl názorně seznámen se svou blížící se mučednickou smrtí. V okamžiku, kdy mu podklesla pod tímto údělem kolena, přilétají zesláblého Jana z nebes utěšit andělé. Tento motiv byl nalezen ve spisech hradeckého rodáka, jezuity Bohuslava Balbína. Vrcholem sousoší jsou andělská křídla, která zastřešují figury, chrání je. Kompozici roku 1707 s tehdy ještě nekanonizovaným Janem z Nepomuku navrhl mnichovský malíř Johan Kaspar Sing pro univerzitní tezi doktora pražské univerzity Pavla Vodičky z Plzně. Vychází z typu středověké andělské piety. Jde o psychologicky i emocionálně působivou scénu, kdy se z pravidelné modlitby u klekátka stává andělský útěšný duchovní servis.

Socha je datována rokem 1718 zlatým písmem na podstavci a uvedeno je zde i její přenesení roku 1772. Ne ovšem ledajak – prostřednictvím pěti chronogramů. Chronogram je nápis, kde všechna písmena, která mohou být římskými číslicemi, dávají dohromady datum, o němž se nápis zmiňuje. Žádné písmeno nesmí být vynecháno. Příslušná písmena jsou graficky zvýrazněna. Například, když se v kartuši píše : HONORANDO SANCTO IOANNI NEPOMVCENO EREXIT, což znamená Ctihodnému svatému Janu Nepomuckému vztyčil, vyhledáme písmena : D CII MVC XI, které dávají správně seřazeny letopočet MDCCXVIII = 1718. Písmeno U tehdy splývalo s V. Nápis dole letopočet opakuje : SINGULARIS EIUSDEM CULTOR obzvláštní téhož ctitel, tedy IVLI IVDM CVL = 1718. Další dva nápisy se týkají stejného data : S(ANCTE) IOANNES NEPOMUCENE EXOPTATE PATRONE INTERCEDE PRO NOBIS - Svatý Jane Nepomucký, vytoužený ochránce, zaruč se za nás. I MVC X ICD I = 1718. DÍVE TUÓS SOLITÓ DEFÉNDE FAVÓRE CLIÉNTES - Svatý, své obvyklou braň přízní chráněnce - DIV V LI DD V CLI = 1718. Poslední text označuje datum transferu : DEVOTO CERTAMINE E SUBURBIO HUC TRANSLATA - Oddaným úsilím z předměstí sem přenesena - DV CMI VVI VC L = 1772.

Jen pro úplnost je třeba dodat, že námět oratoria (hudební skladby na náboženský příběh) není jen výtvarný, uplatnil se i v hudbě. ORATORIO DI SAN GIOVANNI NEPOMUCENO, složil italský barokní skladatel žijící na císařském dvoře ve Vídni, Antonio Caldara na objednávku hraběte F. A. Harracha. Skladba měla premiéru v Salzburgu roku 1726. Tedy tři roky před Nepomukovým svatořečením. V českých zemích se hrála poprvé v roce 2006.

 Jan Nepomucký, originál, Muzeum HK 

Hradecké noviny Tajenky na sousoší ...