 |
| Bohuslav Balbín – poprsí na Novém Adalbertinu |
Velmi dlouhou historii mají plány na pomník hradeckého rodáka Bohuslava Balbína. Dějepisec, literát, vlastenec, člen řádu Tovaryšstva Ježíšova, učitel a misionář se narodil ve Vodičkově domě v Hradci Králové 3. prosince 1621. Brzy uplyne 390 let od jeho narození. Zemřel v Praze roku 1688. To už měl za sebou řadu knih, za něž byl pobělohorskou rekatolizační církví cenzurován. Roku 1661 byl zbaven oprávnění vyučovat mládež. Šlo patrně o vlastenecké postoje, ale vyrojila se také podezření o jeho homosexuální orientaci.
Už v roce 1887 Společnost mládenců u Černého koně předala městu finanční základ pro budoucí sbírku na pomník. Osloven byl sochař Josef Strachovský, který rád nabídku přijal, ale k realizaci nedošlo. Teprve roku 1938 bylo poprsí na Adalbertinum zadáno Josefu Škodovi, autorovi řady věcí ve městě. Tehdy měšťané mohli znát jeho Pospíšila, koželuhy, Soutok a vědělo se, že pracuje na sedící figuře Boženy Němcové a jezdecké soše Jana Žižky. Karel Mlynář, který stál v pozadí většiny Škodových realizací v Hradci, doporučoval, aby se sochař pokud možno držel skutečné Balbínovy podoby, zejména v oděvu, jednoduchém a prostém, jak byl u řádu obvyklý. Uvažovalo se o zakomponování erbu Balbínovy rodiny v souvislosti s deskou. Ta měla být žulová, ale v současnosti je na Adalbertinu pouze bronzové poprsí bez žulové desky a erbu. Co mohl mít sochař pro zachycení Balbínovy tváře k dispozici ? Buď barokní portrét ze Zlatokorunské klášterní školy nebo perokresbu z Národního muzea. Té se výsledná busta podobá výrazněji. Jde o soustředěnou, nikoli přísnou tvář, jejíž oduševnělý výraz kontrastuje s jednoduchostí řádového oděvu. Busta byla provedena do května roku 1939, jak bylo dohodnuto, ale nebyla osazena – pro známé události.
Balbínův rod používal rytířské jméno Škvornicové, později změněné na Balbinus. Jeho rodný dům se stal součástí jezuitského komplexu. Vychován byl v Častolovicích, a protože byl v dětství vícekrát vážně nemocen, byl zaslíben staroboleslavské Bohorodičce. Možná i díky ochraně Panny Marie přežil všechny své sourozence. V patnácti letech vstoupil do řádu. Studoval v Praze teologii a při obléhání Švédy neváhal udatně hájit Karlův most v akademickém útvaru po boku Karla Škréty. Často bývá citována jeho modlitba aby svatý Václav nedal zahynouti nám ni budoucím. Sepsal legendu o Janu Nepomuckém, která byla později základem pro Nepomukovo svatořečení. Jako každý jezuita střídal Balbín často místa působnosti.
Pro srovnání : perokresba z Národního muzea, původní návrh na fotografii v hradeckém archívu a výsledná realizace.
Zde byl novinový titulek trochu nekorektní - to, zda byl gay jistě není nejdůležitější informace o významném humanistovi a spojka nebo je vysloveně nesmyslná.
Žádné komentáře:
Okomentovat