Molekuly
nebo Atomy ?
Na
ulici
akademika
Heyrovského
je
z
obchvatu
vidět
lesklá
designová
realizace
s
námětem
z
chemie.
Jde
buď
o
Atomy
či
Molekuly,
oba
názvy
bývají
používány.
Díky
mnohonásobnému
zvětšení
je
těžko
se
rozhodnout.
Jako
autor
bývá
uváděn
Jiří
Dostál,
malíř,
medailér
a
designér
narozený
roku
1945
v
Nové
Pace.
Dostál
vystudoval
sklářskou
školu
v
Železném
Brodě,
po
té
VŠUP
v
ateliéru
sklo
profesora
Libenského.
Působil
jako
návrhář
skleněné
bižuterie
a
ve
svobodném
povolání
až
do
roku
1990,
kdy
se
stal
ředitelem
a
pedagogem
jablonecké
umělecko-průmyslové
školy.
Dnes
spolupracuje
s
jabloneckou
Českou
mincovnou
a
je
autorem
mincí
a
plaket
k
poctě
slavných
osobností
-
Baracka
Obamy
nebo
Martiny
Sáblíkové.
Objekt
pochází
z
osmdesátých
let,
kdy
se
ještě
leštěnému
zrcadlícímu
povrchu
nevěnoval
slavný
indický
sochař
usazený
v
Británii
Anish
Kapoor,
jehož
Nebeské
zrcadlo
a
Oblačná
brána
v
Chicagu
tento
materiál
proslavily.
Ale
v
Čechách
se
leštěná
zrcadla
ve
tvaru
koule
stala
už
od
60.let
rozpoznávacím
znamením
umělce
jménem
Hugo
Demartini.
Shodou
okolností
jeho
reliéfy
a
plastiky
právě
teď
můžeme
vidět
na
velké
výstavě
ve
Veletržním
paláci
Národní
galerie.
Pro
Demartiniho
šlo
v
použitém
materiálu
nejen
o
zvláštní
druh
neviditelnosti,
ale
hlavně
o
deformaci.
Kruhový
tvar
manipuluje
realitu.
A
nejen
to:
když
se
ke
kulovému
zrcadlu
přiblížíte,
spolkne
Vás
a
jste
polapeni
uvnitř,
zhypnotizováni
čarovným
odleskem
a
kouzlem
vypouklého
světa.
Částečně
jde
o
metaforu:
v
minulém
režimu
se
stačilo
narodit
a
přijít
do
první
třídy
a
člověk
už
vězel
v
deformované
realitě,
vždyť
i
školní
učebnice
manipulovaly
se
skutečností.
Zvětšený
model molekuly či atomu má v plastice před ubytovnou Fakulty
vojenského zdravotnictví průměr 70 cm. Osazen byl v 80.letech.
Koule mají promyšlené prolákliny a zmnožují dle svého počtu
okolní realitu. Ta není příliš utěšená: zašlé šedivé
betonové budovy, jezírko bez vody, asfaltové parkoviště a všude
auta. Použití vysoce leštěného kovu je dobrým designovým
nápadem. Takový objekt je přítomný i nepřítomný, nápadně
viditelný i téměř neviditelný. Připomíná lehoučké mýdlové
bubliny. Materiál má vlastnosti manýristického zrcadla, měníme
se v něm, stejně jako náš svět. Jenže na realitu tohoto místa
ani kouzelná zrcadla nestačí. Možná s jarem, létem a zelení
okolo prostor ožije a zrcadlo přestane vypovídat o tom, že
skutečná krása je kdesi jinde...
Článek byl publikován v březnu 2013 v Hradeckém deníku
Žádné komentáře:
Okomentovat