Oblíbené příspěvky

úterý 30. července 2013

JIŘÍ DOSTÁL - MOLEKULY

Molekuly nebo Atomy ?
Na ulici akademika Heyrovského je z obchvatu vidět lesklá designová realizace s námětem z chemie. Jde buď o Atomy či Molekuly, oba názvy bývají používány. Díky mnohonásobnému zvětšení je těžko se rozhodnout. Jako autor bývá uváděn Jiří Dostál, malíř, medailér a designér narozený roku 1945 v Nové Pace. Dostál vystudoval sklářskou školu v Železném Brodě, po VŠUP v ateliéru sklo profesora Libenského. Působil jako návrhář skleněné bižuterie a ve svobodném povolání do roku 1990, kdy se stal ředitelem a pedagogem jablonecké umělecko-průmyslové školy. Dnes spolupracuje s jabloneckou Českou mincovnou a je autorem mincí a plaket k poctě slavných osobností - Baracka Obamy nebo Martiny Sáblíkové.
Objekt pochází z osmdesátých let, kdy se ještě leštěnému zrcadlícímu povrchu nevěnoval slavný indický sochař usazený v Británii Anish Kapoor, jehož Nebeské zrcadlo a Oblačná brána v Chicagu tento materiál proslavily. Ale v Čechách se leštěná zrcadla ve tvaru koule stala od 60.let rozpoznávacím znamením umělce jménem Hugo Demartini. Shodou okolností jeho reliéfy a plastiky právě teď můžeme vidět na velké výstavě ve Veletržním paláci Národní galerie. Pro Demartiniho šlo v použitém materiálu nejen o zvláštní druh neviditelnosti, ale hlavně o deformaci. Kruhový tvar manipuluje realitu. A nejen to: když se ke kulovému zrcadlu přiblížíte, spolkne Vás a jste polapeni uvnitř, zhypnotizováni čarovným odleskem a kouzlem vypouklého světa. Částečně jde o metaforu: v minulém režimu se stačilo narodit a přijít do první třídy a člověk vězel v deformované realitě, vždyť i školní učebnice manipulovaly se skutečností.
Zvětšený model molekuly či atomu má v plastice před ubytovnou Fakulty vojenského zdravotnictví průměr 70 cm. Osazen byl v 80.letech. Koule mají promyšlené prolákliny a zmnožují dle svého počtu okolní realitu. Ta není příliš utěšená: zašlé šedivé betonové budovy, jezírko bez vody, asfaltové parkoviště a všude auta. Použití vysoce leštěného kovu je dobrým designovým nápadem. Takový objekt je přítomný i nepřítomný, nápadně viditelný i téměř neviditelný. Připomíná lehoučké mýdlové bubliny. Materiál má vlastnosti manýristického zrcadla, měníme se v něm, stejně jako náš svět. Jenže na realitu tohoto místa ani kouzelná zrcadla nestačí. Možná s jarem, létem a zelení okolo prostor ožije a zrcadlo přestane vypovídat o tom, že skutečná krása je kdesi jinde... 

Článek byl publikován v březnu 2013 v Hradeckém deníku 





 

Žádné komentáře:

Okomentovat