Hvězdná
dvojice
V Komenského ulici číslo 7
stojí dům, který obývá střední zdravotní škola. Je růžový
s bílými nárožími trochu jako neoklasicistní dortík. Byl
postaven na konci 19.století v době historizujících slohů a dvě
plastiky nad balkonem pocházejí patrně také z této doby. Jde o
Pannu Marii a Jana Nepomuckého. Absolutně nejoblíbenější světce
ve vlastech českých. Poznají se snadno – oba mají na svatozáři
hvězdičky. Panna Maria dvanáct – podle dvanácti kmenů Izraele,
možná i podle dvanácti apoštolů, učedníků svého syna Ježíše
Krista. Ale dvanáct Mariiných hvězd je i na vlajce Evropské Unie,
která nedávno zavlála z Pražského Hradu.
Panna Maria je královna našich
srdcí. Stojí na kouli, která znamená glóbus, univerzum, celý
svět. Na něm je kříž a drak. Jde tedy o Pannu Marii Immaculatu,
neposkvrněnou – nemá totiž výjimečně v náručí malého
Ježíška. Kult Panny Maria zlidšťoval převážně patriarchální
křesťanství. Matka boží působila jako přímluvkyně.
Jan Nepomucký má mít hvězd
pět, tolik se jich objevilo na obloze po té, co jeho mučené tělo
skončilo ve Vltavě. Johánek z Pomuku, právník a kněz, byl
současníkem krále Václava IV. Legendy praví, že právě tento
český Nero se stal nezamýšleným Janovým katem. Ke svatořečení
mučedníka došlo v baroku po nálezu živé růžové tkáně v
jeho lebce. Byla považována za jazyk, protože zpovědník královny
Žofie nepromluvil, neprozradil zpovědní tajemství.
Sochám to ve výklencích
neboli nikách domu sluší. Působí v náboženském smyslu velmi
milostně. Jejich tváře jsou hladce modelované, látka oděvu
jemně zvlněná, každý záhyb na svém místě. Panna Maria se
sepjatýma rukama hledí na chodník, snad aby strážila naše kroky
Komenského ulicí. Nepomuk drží krucifix a také hledí k zemi. Má
trochu neobvyklý sudý počet, šest hvězd, což je mariánský
odkaz. Nepomucký je považován za významného ctitele Panny Marie
a často ji nejen v české krajině doprovází. Možná je jen
náhoda, že každý rok v naší galaxii vznikne šest nových hvězd
a každá šestá hvězda je velikosti Země...
Článek vyšel v březnu 2013 v Hradeckém deníku
Žádné komentáře:
Okomentovat