MADONA, ČENĚK VOSMÍK

Hobzekova vila – Orlické nábřeží č.p. 447, Čeněk Vosmík

Autorem vily na Orlickém nábřeží č.p. 447 je architekt Josef Fanta, autor Hlavního nádraží v Praze. Dům si nechal postavit v letech 1909 - 10 profesor královéhradeckého dívčího gymnázia Bohumil Hobzek. Stavbu prováděla firma Rudolfa Němce a během realizace se podstatně snížila role dekorativních detailů. Štuky měly obohatit hlavně zahradní průčelí. A tak nejvýraznějším zdobným prvkem je oválný reliéf madony s Ježíškem od Čeňka Vosmíka na štítu směrem do ulice k řece.

Čeněk Vosmík (1860 – 1944) se narodil v Humpolci, vyučil se v otcově díle kovářem a v Praze zlatníkem. Odešel do Vídně, kde spolupracoval s Antonínem Wagnerem, jedním z nejslavnějších příslušníků slavného východočeského rodu sochařů a kameníků. Vosmík také studoval na vídeňské akademii a velmi obdivoval velkou uměleckou hvězdu Rakouska, fenomenálního dekoratéra Hanse Makarta. Po návratu do Prahy převáděl do kamene Myslbekovy sochy, sousoší Záboj a Slavoj a Šárku se Ctiradem. Od krále českého sochařství se hodně naučil a v 90.letech za svou práci začal sbírat ceny sám. Nejčastějšími tématy byly náboženské náměty a dekorativní práce do architektury. V tomto oboru spolupracoval hlavně s Josefem Fantou, ať už to bylo na hlavním pražském nádraží, Mohyle míru ve Slavkově u Brna či na děkanském kostele a radnici v Klatovech.

Hradecká madona na sobě má gotizující oděv, včetně roušky zakrývající vlasy. Na svatozáři se skví dvanáct hvězd. Její pohled je smutný, melancholický, v ruce drží květiny, symbol krásy a pomíjivosti pozemského světa. Dítě Ježíš je naopak spíše barokního typu. Na klíně Marie stojí a o pozemský svět se živě zajímá. Vztahuje z reliéfu ruce a žehná okolo jdoucím. Nabízí objetí, dalo by se říct. Obě figury jsou tak typickým příkladem kontrastu mužského aktivního a ženského pasivního pojetí života. Jde o drobnou, ale půvabnou a dobře provedenou sochařskou práci. Škoda, že se díky funkcionalismu staly podobné spolupráce mezi sochaři a architekty spíše vzácností. 

Článek vyšel v Hradeckém deníku v létě 2013